Nejdůležitějším úkolem, který stojí před Španělskem v nadcházejícím půlroce, je stanovit precedens, podle kterého by nadále fungovalo předsedání Evropské unie na základě Lisabonské smlouvy.
Smlouva, jejíž vyjednávání trvalo mnoho let a která
dosahuje úctyhodného rozsahu, totiž nestanovuje podrobnosti působení
nově zavedených funkcí a institucí. Dalšími prioritami španělského
předsednictví zahájeného 1. ledna bude pokračování boje s ekonomickou
krizí nebo posílení úlohy Evropy na globální úrovni. Při tom všem musí
navíc španělská vláda čelit obtížné vnitropolitické situaci.
Komplikované
bude nastavení spolupráce mezi předsednickou zemí a dvěmi novými
funkcemi – Předsedou Evropské rady a Vysokou představitelkou pro
zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Zasedání Evropské rady bude
nyní řídit „prezident“ Herman Van Rompuy, který oznámil, že chce
summity svolávat jen do Bruselu. Není tedy jisté jakou pozici získá
ministerský předseda José Luis Rodríguez Zapatero, který v prosinci
přislíbil, že úlohu protagonisty v nastávajících šesti měsících
přenechá Hermanu van Rompuyovi.
Nastane boj o místa?
Nicméně
premiérovi Zapaterovi by záře reflektorů a potřásání rukama
s nejvýznamnějšími státníky zajisté přišly vhod. Minulý rok pro něj byl
nejobtížnějším obdobím od jeho zvolení v roce 2004. Prozatím si alespoň
zajistil květnové setkání s prezidentem Obamou. Ale i toto setkání může
přinést protokolární problémy. Jak píše Euobserver bude nutné
vyřešit protokolární svízele, jako například kdo si s americkým
prezidentem potřese ruku jako první, nebo komu připadnou významnější
místa.
Ministrům zahraničí bude šéfovat Vysoká
představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine
Ashtonová a na španělské předsednictví zbude pouze vedení ostatních
setkání rezortních ministrů. Při přípravách předsednictví ministr
zahraničí Miguel Angel Moratinos předeslal, že Catherine Ashton bude
předsedat veškerým jednáním ministrů zahraničních věcí členských zemí
EU a pouze neformální zasedání ministrů zahraničí (Gymnich), které se
5.-6. března uskuteční ve španělské Cordóbě, bude řízeno ve spolupráci
se španělskou vládou.
Španělsko musí dotvořit to, o čem Lisabonská smlouva mlčí
Během
španělského předsednictví by měl být vytvořen i nový diplomatický
servis EU – Evropská služba vnější akce, jehož vytvoření považuje
Ashtonová za svou prioritu pro nadcházející měsíce. Španělsko slibuje,
že tento několikatisícový tým diplomatů, složený ze zástupců členských
států a evropských institucí, bude fungovat již od dubna.
Také
určitá opatření zavedené Lisabonskou smlouvou, například občanská
iniciativa, zatím existují pouze teoreticky. Španělsko má podle
státního tajemníka pro evropské záležitosti Diega Lópeze Garridy
v úmyslu konkrétní podobu nových nástrojů vytvořit.
Další
hlavní priority, na které se španělské předsednictví zaměří, budou
vedle implementace Lisabonské smlouvy ekonomika, a to především boj
s hospodářskou krizí a vytvoření nových pracovních míst, občané a
přeměna EU ve skutečného globálního hráče.
Vyvede „nemocný muž“ Evropu z krize?
Vyvést
Evropu z krize bude pro zemi, která sama vykazuje negativní
makroekonomické ukazatele, však bude těžkým soustem. Jihoevropská země
dosahuje jedné z nejvyšších hodnot nezaměstnanosti v Evropě (v říjnu
dosahovala průměrná nezaměstnanost v eurozóně 9,8 %, ve Španělsku to
bylo 19,3 %). Také v případě snížení schodků veřejných rozpočtů se
bude muset socialistická vláda potýkat s obtížným úkolem snižování
deficitu veřejných financí, který podle odhadů přesáhl v uplynulém roce
11% HDP. Britský deník The Economist dokonce Španělsko označil za „nového nemocného muže Evropy“.
Ambicí
Madridu v hospodářské oblasti je schválení nových nástrojů pro dohled
nad evropským finančním systémem a přijetí následovníka neúspěšné lisabonské
strategie, jejíž platnost skončí v tomto roce. Hospodářskou strategii
pro příštích deset let by měla Unie schválit v březnu ve Valencii,
Komise však navrhuje nepojmenovat ji tentokrát po městě jejího
schválení, ale prozaičtějším „EU 2020″.
Cílem lisabonské strategie bylo,
aby se Unie stala „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní
ekonomikou“ přičemž měly být zohledněny i ekologické a sociální
aspekty. Jako hlavní nedostatek lisabonské strategie označil ministr
zahraničí Moratinos neexistenci závazných nástrojů monitorujících úsilí
členských států v oblastech jako zaměstnanost, inovace nebo sociální
začlenění. Kromě zavedení měřitelných závazků se chce Španělsko podle
slov státního tajemníka Garridy zaměřit na zdůraznění sociální dimenze.
Rovnoprávnost žen a bezpečná Evropa
Prosazení
ambicióznější sociální agendy je také dalším ze španělských cílů.
Konkrétně se předsednictví zaměří na přijetí protidiskriminační
směrnice a implementaci tzv. stockholmského programu pro svobodu,
bezpečnost a spravedlnost. V této oblasti chce Madrid zvýšit pravomoci
agentury pro kontrolu vnějších hranic Frontex a uzavřít na evropské
úrovni dohodu o navrácení ilegálních přistěhovaleců mezi zeměmi odkud
pocházejí, kterými procházejí a kam směřují.
Na
evropské úrovni chce také madriská vláda prosazovat rovnoprávnost žen,
kterou ve své zemi demonstruje například stejným zastoupením mužů a žen
ve vládě. Madrid plánuje iniciativy v prosazování rovnosti na
pracovním trhu nebo v boji proti domácímu násilí.
Kontroverze ve vnějších vztazích
Španělsko
chce být obzvláště aktivní v mezinárodních vztazích. Dokonce usiluje
o „rekord“ uspořádání 12 summitů (mimo jiné s USA, Ruskem, Kanadou,
latinsko-americkými zeměmi a vůbec poprvé s Marokem).
Španělé
se budou zaměřovat na vztahy s Latinskou Amerikou, s kterou mají
tradičně pevné vazby. Problematickým bodem bude jednání s kubánským
režimem. Od roku 1996 se EU drží společné pozice, která podmiňuje
zlepšení vztahů pokrokem v dodržování lidských práv. Tuto pozici chce
nyní Španělsko, které je nejvýznamnějším evropským obchodním partnerem
Kuby, změnit. Už před zahájením předsednictví ministr zahraničí
Moratinos prohlásil, že jakmile bude Španělsko u evropských vesel,
zasadí se o zrušení unijních sankcí vůči Havaně.
Další
prioritou má být pokračování za francouzského předsednictví zahájené
Unie pro Středomoří, která bude mít v Barceloně svůj druhý summit.
A ani v případě severoafrických a blízkovýchodních zemí není
pravděpodobné, že by Španělé tlačili na demokratizaci, tvrdí německý Spiegel.
Španělské předsednictví má vyhraněný postoj k řešení problémů Blízkého
východu. Ministerský předseda Zapatero v dřívějším rozhovoru naznačil,
že by rád prosadil východní Jeruzalém jako hlavní město Palestinců. Je
však velmi pravděpodobné, že by se proti této iniciativě postavila
většina členských zemí EU.
Zajímavé bude
i naplňování dalších zahraničně-politických priorit jako budování
vztahů s USA a Ruskem. Španělsko je totiž známé jako jeden
z nejtvrdších kritiků USA a na druhou stranu jedna z nejshovívavějších
zemí vůči ruským zahraničně-politickým „přešlapům“. Přičemž stojí za
zmínku i skutečnost, že Španělsko je největším státem EU, který
doposavad neuznal nezávislost Kosova.
Zapaterův startovní handicap
Zda
se Španělům během jejich již čtvrtého předsednictví podaří naplnit
stanovené cíle, ukáže příštích šest měsíců. Startovní pozice premiéra
Zapatera nejsou nejlepší. 72 procent obyvatel v průzkumu uvedlo, že
nemá žádnou nebo má malou důvěru v premiéra. O slovo se hlásí regiony,
které chtějí větší autonomii. V symbolickém nezávazném referendu,
jehož výpovědní hodnotu ale oslabuje malá volební účast, se 94,7 %
Katalánců vyslovila pro nezávislost. Ministerstvo vnitra se obává
útoků teroristické skupiny ETA během předsednictví. A do toho všeho
bude muset vláda na domácí scéně řešit následky hospodářské krize,
která zasáhla Španělsko obzvlášť tvrdě.
Zdroj: Euroskop