Návštěva prezidenta Obamy v Praze, další vývoj českého předsednictví, idea Evropy a rozšíření EU. I to jsou témata, na která zazněly otázky na předsedu Evropské rady Mirka Topolánka v online chatu v pátek 13. března 2009.
Jak bude vypadat návštěva amerického prezidenta v Praze?
„Celá návštěva Baracka Obamy se teprve připravuje a definitivní je pouze začátek, který proběhne oficiálně na Pražském hradě, formát nedělního jednání v Kongresovém centru a to, že Barack Obama přednese v Praze evropský projev roku. Všechny ostatní detaily jsou zatím buď jen fabulace nebo novinářská licence. Myslím, že budete včas informováni a Pražané mimo jiné proto, aby se jich případná bezpečnostní opatření dotkla co nejméně. Myslím, že společné jednání Rady EU s americkým prezidentem je velký úspěch českého předsednictví.“
Jaké kroky nás teď čekají v EU, než předáme dál žezlo? Který evropský politik je opravdu evropský, že nejede jen za svoji zem, ale vidí v EU opravdovou budoucnost.
„V současné době nás čeká několik velmi hektických týdnů, protože jsme odpovědni za průběh jarní Evropské rady, na které chceme dosáhnout konsensu všech 27 zemí v zásadních otázkách týkajících se: řešení finanční krize a ekonomických dopadů, realizace plánu obnovy, zásadních kroků v energetické bezpečnosti a definice evropského postoje před summitem G20 v Londýně. Čeká nás řada summitů, kde budeme zastupovat EU, v Ruské federaci, v USA, doma s Kanadou, s Japonskem a možné další. Organizujeme Job summit – summit o zaměstnanosti, který by měl vyhodnotit, popřípadě připravit nové kroky pro udržení zaměstnanosti v EU. Připravujeme summit Východní partnerství s našimi východními sousedy, připravujeme summit Jižní koridor, který se týká energetické bezpečnosti, a pak už se bude blížit červen – Evropská rada a jmenování předsedy Evropské komise. Samozřejmě návštěva Obamy. Těch věcí je daleko více, já jsem se snažil jmenovat jenom ty hlavní. Pro mě je prototypem evropského politika s evropským viděním Jean Claude Juncker – lucemburský premiér, ministr financí a prezident Eurozóny. Ztělesňuje v sobě představitele velmi malé země neobávající se o ztrátu vlivu a přitom respektující evropské hodnoty. Nemusím s ním souhlasit ve všem, ale musím si ho vážit.“
Jaká je Vaše představa Evropy? Podle amerického, nebo švýcarského modelu?
„Mám pocit, že tento typ úvah je zatím předčasný. Zatím mi jako nejvýstižnější připadá model babylonské věže. Z krátkodobého hlediska jsou americký i švýcarský model nerealistické. Spojené státy americké se zrodily z krveprolití a násilí. Dnes se i lidé, kteří umí anglicky jen pět slov, cítí být Američany a americkou hymnu poslouchají s rukou na srdci. Nezáleží na tom, odkud přišli, jakou mají barvu kůže a k jakému náboženství se hlásí či kolik generací jejich předků žilo v Americe. Ano, existuje cosi jako americká identita. Dokud něco obdobného nevznikne v Evropě, takové projekty budou umělé. V současné době je mou představou EU idea Evropy otevřené a flexibilní, kde pravidla, na nichž se členské státy shodnou, jsou jednoduchá, ale zároveň striktně dodržovaná. Nemyslím, že můžeme tvrdit, že cokoliv z toho dnes platí na sto procent. Navzdory tomu zůstávám optimistou. Tohle není cyklistický závod. Není pravda, že když jeden cyklista, tedy EU, přestane šlapat, celý svět se zhroutí. Teď právě jedeme z kopce a nešlapeme, spíš se občas snažíme přibrzdit. Věřím, že projedeme další zatáčkou, což bude doufám zatáčka doprava:-)“
Česká republika prosazuje rozšíření EU. Ale nerozchází se Česká republika v tomto bodě s jinými členskými státy jako Nizozemsko, pokud jde o vyhlídky na přijetí Černé Hory, Albánie a Srbska (přičemž Makedonie a Bosna a Hercegovina jsou složitější případ)?
„Myslím, že je to právě naopak. Občané zemí, které se snaží zabránit dalšímu rozšíření EU, se staví proti základní myšlence Evropského společenství. Jeho civilizační poslání a rozšiřování prostoru bezpečnosti, prosperity a svobody musí pokračovat, neboť toto jsou svobody, na kterých byla EU vybudována. Vytváření nových železných opon, bariér nebo zdí je cesta do pekel. Západní Balkán je tou částí Evropy, kde EU v devadesátých letech bolestně selhala. Dovolila, aby se válečný konflikt vystupňoval do nebývalých rozměrů, nevídaných od konce druhé světové války. Pokud by nedošlo k postupné integraci těchto zemí do EU za současného trvání na tom, aby byla splněna kodaňská kritéria, Evropská unie by vytvořila další problém v podbřišku Evropy, jak kdysi řekl Winston Churchill. A to není jen názor České republiky. Tento názor je v podstatě v EU majoritní. Uznávám, že to nebude jednoduché, neexistuje nic jako automatický proces. Je to ovšem jediná cesta vpřed.“
Zdroj: www.eu2009.cz , www.vlada.cz