V evropském chatu s ministrem financí České republiky zazněly témata jako je šrotovné, obavy z inflace, G20 či účetní standardy. Níže si můžete přečíst nejzajímavější dotazy veřejnosti a odpovědi ministra.
Souhlasítese zavedením šrotovného v ČR? Proč ano/ne? Interpretujete zavedení šrotovného na Slovensku jako úspěch pro slovenskou ekonomiku?
Nesouhlasím se zavedením šrotovného, je to nespravedlivá, dočasná podpora jenom jednoho odvětví (proč ne šrotovné například na počítače či boty?). Za druhé má dramaticky asociální důsledky. Nutí ty nejchudší, kteří na auto nemají, aby přispěli šrotovací prémií těm o něco bohatším, kteří jsou tím motivováni, aby se v průběhu krize zbavili všech svých úspor a ještě se zadlužili na nákup nového auta. Zhorší-li se pak jejich situace, přijdou o nové auto, nebudou mít ani staré a zůstanou jim pouze dluhy. Automobilové lobby to bude jedno, protože ta už své auto prodala. Je to ještě méně mravné než nabídky spotřebitelských úvěrů, protože ty nejsou dotovány z daní.
Měli bychom se v důsledku různých státem financovaných stimulačních programů a pobídek bát inflace eura a dalších evropských měn?
Riziko tu je. Dějiny hospodářských krizí nezaznamenaly situaci, že by po konci krize nenásledovala výrazná inflace. Proto je už teď zapotřebí důkladně a pečlivě promyslet strategie, jak ukončit stávající politiku fiskálních impulzů. Je naprosto nezbytné dosáhnout co nejrychlejší konsolidace veřejných rozpočtů. V opačném případě bychom totiž čelili hrozbě měnové nestability.
USA se na londýnském summitu G20 nepodařilo Evropu přesvědčit, aby se ještě více zadlužila. Považujete to z hlediska EU za výhru, nebo za prohru? Neměla by EU vynaložit více peněz na různé revitalizační programy jako USA?
Závěry summitu G20 považuji za výsledek zdravého rozumu. Jednotlivé delegace netlačily na ostatní, aby poskytovaly více fiskálních impulzů. Jsme si všichni vědomi toho, že dluh bude muset být jednou splacen, a všechno má své hranice. Summit zemí G20 byl úspěšný především proto, že dosáhl společné dohody o společných principech. Nešlo o soutěž, kdo jednotlivé státy přiměje ještě více se zadlužit.
V médiích jsem se dočetl, že ECOFIN považuje rozvolňování účetních standardů v USA za „vážný problém“ a prosazuje jejich transatlantické sladění. Jaké jsou však reálné politické možnosti takového propojení? Má EU nějakou šanci dotlačit FASB (Americký úřad pro účetní standardy) kam chce, resp. má FASB (potažmo americká vláda) vůli hledat s Evropou kompromis a diskutovat o těchto otázkách? Je perspektivně možné vytvořit obdobu ESRC (Evropská rada pro systémová rizika) působící na obou březích Atlantiku? A ještě něco – s ohledem na globální propojení trhů by jistě bylo žádoucí prosazovat sjednocování účetních standardů na plurilaterální až multilaterální úrovni – existují nějaké takové projekty, bude EU výhledově něco takového prosazovat? Existují nějaké argumenty proti, kromě omezení suverenity signatářů, samozřejmě?
Problém to skutečně je, různé účetní standardy by vedly ke dvěma paralelním systémům posuzování veřejné podpory a ve svém důsledku k nerovné hospodářské soutěži. Jako zástupce předsednické země jsem proto požádal Komisi, ať se této otázce věnuje, a ministři Ecofinu se obrátili na mezinárodní autoritu pro určování mezinárodních účetních standardů. Myslím, že musíme velmi rychle najít cestu ke stejné rétorice.
Celý rozhovor s ministrem financí najdete ZDE .
Zdroj: www.eu2009.cz