Evropský parlament včera z návrhu směrnice o pracovní době vyhodil výjimky, které si členské země vyjednaly v případě maximální pracovní doby. Ta by podle poslanců měla být nejvýše 48 hodin týdně. Toto rozhodnutí jde ale přímo proti kompromisu schváleném Radou.
Otázka pracovní doby se na evropské úrovni diskutuje už řadu let. Směrnice o pracovní době z roku 1993 stanovuje, že zaměstnanci nesmějí v průměru pracovat déle, než 48 hodin (jde o průměr vypočtený z jakýchkoliv čtyř měsíců). Návrh ovšem umožňuje rozsáhlé výjimky.
Text je ale třeba pozměnit, neboť se proti němu již v několika rozsudcích postavil Evropský soudní dvůr. Evropská komise představila návrh novely směrnice v květnu roku 2004, ale členským zemím se podařilo dosáhnout kompromisu až letos v červnu. Podle této dohody by zaměstnanci museli sice pracovat maximálně 48 hodin, ale na základě dialogu se sociálními partnery by bylo možné dohodnout „flexibilní opatření“ za předpokladu, že s nimi bude souhlasit také zaměstnavatel.Vložení tohoto dodatku, díky němuž by zaměstnanci mohli pracovat až 65 hodin týdně, byl zásadním požadavkem britské vlády. Ostře proti němu protestovaly ale takové země jako je Španělsko.Výbor Evropského parlamentu pro zaměstnanost kompromis zamítl na svém prvním čtení 20. října když požadoval, aby platnost výjimek z pracovní doby skončila do tří let od doby kdy směrnice vstoupí v platnost. Toto stanovisko, které podpořilo zachování 48 hodinového pracovního týdne a doporučuje zrušit veškeré výjimky podpořil včera (17. listopadu) absolutní většinou také Evropský parlament.
Témata: Návrh včera neprošel druhým čtením v Evropském parlamentu. Poslanci jej zamítli v poměru 421 hlasů k 273. Znamená to, že vleklé diskuse o evropské směrnici o pracovní době budou pokračovat.Předseda parlamentního výboru pro zaměstnanost, švédský socialista Jan Andersson, EurActivu sdělil, že včerejší rozhodnutí s sebou nese řadu „velmi pozitivních věcí“ a to jak z pohledu Parlamentu, tak evropských zaměstnanců. „Musíme přestat využívat výjimky,“ říká Andersson. „Toto rozhodnutí je dobré jak z hlediska zdraví evropských zaměstnanců, tak z hlediska rovnoprávnosti mužů a žen a já se domnívám, že za současné hospodářské situace kdy řada zaměstnanců přišla o práci a řada jich o práci ještě přijde, navíc zajistí, že nenastane situace, kdy někteří lidé pracují 65 hodin týdně zatímco jiní jsou úplně bez práce.“Kořeny včerejšího hlasování je třeba hledat v říjnu letošního roku, kdy se parlamentní výbor pro zaměstnanost rozhodl ze směrnice odstranit výjimky z dohodnutého 48 hodinového pracovního týdne.Ve svém stanovisku Parlament dále uvádí, že jakákoliv doba, kdy zaměstnanec reálně nepracuje, ale je v pracovní pohotovosti, se musí započítávat jako pracovní doba. Kompromis Rady a Evropské komise ale rozlišuje tzv. „aktivní“ dobu pohotovosti (tj. dobu, kdy zaměstnanec musí být připraven na pracovišti pro případ, že jej zaměstnavatel bude potřebovat) a „neaktivní“ dobu pohotovosti (dobu, kdy je zaměstnance možné snadno zastihnout, ale nemusí být přímo na pracovišti).Rada a Komise se pak dohodli na společném stanovisku, podle nějž jsou některé výjimky přípustné.
Směrnice o pracovní době: polarizace Evropy od roku 1993
Diskuse o evropských pravidlech pro pracovní dobu vyvolává polemiky a polarizuje politiky již od chvíle, kdy byla v roce 1993 přijata první směrnice. Poslední kolo hlasování a vyjednávání v tomto směru není žádnou výjimkou.Ti, kdo s výjimkami nesouhlasí, argumentují tím, že by vedly k „sociálnímu dumpingu“ a poškozovaly by zdraví a bezpečnost na pracovišti, ale také schopnost lidí rozdělit svůj čas mezi pracovní a rodinný život. Španělský socialista Alejandro Cercas, který je autorem zprávy, o níž Parlament včera hlasoval, uvedl, že včerejší rozhodnutí Parlamentu ochránilo koncept „pracovat abychom žili a ne žít abychom pracovali“ a dodal: „Nemůžeme se vracet zpátky“.Ti, kteří naopak výjimky prosazují, často uvádějí, že výjimky zlepší flexibilitu na trhu práce, zejména v dobách hospodářského útlumu. Především podnikatelské federace již dlouho argumentují tím, že výjimky představují pro firmy důležitý nástroj, s jehož pomocí mohou reagovat na změny v poptávce. Londýnský think-tank Open Europe odhaduje, že by ukončení výjimek mohlo britskou ekonomiku do roku 2020 stát 47,74 až 66,45 miliard liber. Expert Open Europe Mats Persson uvedl, že „poslanci přijali nejhorší možné rozhodnutí v nejhorší možnou dobu“.„Ukončení výjimek,“ říká Persson, „by jak zaměstnance tak firmy připravilo o nezbytnou flexibilitu. Evropský parlament je zřejmě odhodlán evropskou ekonomiku poškodit i v období recese“.
Británie je rozpolcená
Ze všech členských zemí hraje Velká Británie v diskusi o pracovní době největší roli. Výjimka ze 48 hodinového pracovního týdne se stala součástí směrnice na přání britské vlády.Očekává se, že z výjimek neustoupí ani současný britský premiér Gordon Brown a to i přesto, že většina labouristických poslanců v Evropském parlamentu včera hlasovala proti stanovisku premiéra. „Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že britská vláda není schopna labouristické poslance přesvědčit, aby to podpořili,“ řekla britská poslankyně za liberály Elizabeth Lynne EurActivu. Lynne jako místopředsedkyně parlamentního výboru pro zaměstnanost výjimky podporuje a říká, že spolupracovala s ministry práce a zástupci Komise a snažila se přesvědčit i labouristické poslance, aby návrh podpořili, ale to se jí nepodařilo. „Vypadá to, že se v této otázce drží spíše linie evropských socialistů než své vlastní vlády.“Náměstek britského ministra pro pracovněprávní vztahy Pat McFadden ale uvedl, že včerejším hlasováním „to nekončí“. „Je to poslední krok v komplexních vyjednáváních mezi Evropským parlamentem a členskými státy a britská vláda bude výjimky hájit i v další fázi,“ dodal.
Poslední šance: A co dál?
Směrnice nyní poputuje do dohodovacího výboru, který je posledním místem, kde může dojít ke kompromisu mezi Evropským parlamentem a Radou. Parlament ale do diskuse vstupuje z pozice silnějšího. „Jsme na jednání s Radou připraveni,“ řekl Jan Andersson EurActivu, „a náš výchozí bod je, že chceme výjimky ukončit“.Všechno ale naznačuje tomu, že Rada jen tak neustoupí. Elizabeth Lynne EurActivu sdělila, že „pokud bude Rada tak tvrdá, jak si myslím, bude Parlament muset v otázce výjimek ustoupit“.Lynne si myslí, že by Rada v rámci kompromisu mohla přistoupit na stanovisko Parlamentu k době pohotovosti, která by se započítávala do běžné pracovní doby.Není ale vůbec jisté, že nějaký podobný kompromis vznikne. Na počátku hlasování komisař pro sociální otázky Vladimír Špidla poslancům připomněl, že „není ve směrnici o pracovní době možné provést žádné změny v případě, že nedojde k dohodě mezi Evropským parlamentem a Radou.“ Jinými slovy, pokud dohodovací proces skončí neúspěchem, zůstane v platnosti stávající směrnice včetně výjimek. Gary Titley, šéf labouristů v Evropském parlamentu, BBC sdělil, že podle jeho názoru mají obě strany tako odlišná stanoviska, že rozhovory patrně skončí patem a výjimky zůstanou zachovány.Dohodovací výbor by se měl k řešení směrnice o pracovní době sejít počátkem roku 2009.
Stanoviska:
Vladimír Špidla, komisař pro zaměstnanost a sociální otázky, připouští, že hledání kompromisu bude náročný úkol. „Stanoviska Evropského parlamentu a Rady jsou úplně jiná, nebude snadné dojít k nějaké dohodě a my v tomto volebním období už moc času nemáme. Bude obtížné provést v kompromisu jakékoliv změny. Komise je připravená hrát roli arbitra“, dodal.Portugalský europoslanec Silva Peneda za stranu EPP-ED uvedl, že výjimky „nemají s flexibilitou pracovního trhu nic společného“.„Klíčovou otázkou je: chceme, aby zaměstnanci v Evropě pracovali déle než 48 hodin týdně?,“ říká.Rozdíly v názoru Evropského parlamentu a Rady nad otázkou doby pohotovosti vysvětluje švédský poslanec Jan Andersson (PES). „Rada říká, že pohotovost znamená mít volno. My říkáme, že pokud jste opustili domov, tak pracujete“.Pokud jde o výjimky, poslanec tvrdí, že „na dnešním trhu práce nemohou být výjimky dobrovolné“ a dodává: „A co rovné příležitosti? Kdo pracuje 60-65 hodin týdně? Jsou to muži, zatímco jejich ženy se starají o domácnost. To je také důvod, proč ženy tuto směrnici podporují“.Poslankyně EP za KDU ČSL Zuzana Roithová (EPP-ED) uvedla, že některá opatření, s nimiž přišel parlamentní výbor pro zaměstnanost jsou „neproveditelná v praxi“.„Podporuji účelnou flexibilitu trhu hlavně pro malé a střední podnikatele, aby se mohli se zaměstnanci dohodnout na individuální pracovní době v mezích, které stanovuje už současná směrnice,“ říká poslankyně. „Zejména pohotovostní služby lékařů ale vyžadují specifická pravidla a nelze je pokrýt jednou obecnou směrnicí…, s ohledem na charakter lékařských pohotovostí musí mít pacient jistotu, že jej ošetřují doktoři, kteří nejsou unavení. Nejlepší by proto bylo zdravotnictví úplně z působnosti směrnice o pracovní době vyjmout.“Se včerejším hlasováním EP nejsou spokojeni ani čeští podnikatelé. „Jsme tímto rozhodnutím Evropského parlamentu zklamáni. Možnost upravit si délku pracovního týdne podle potřeb ekonomiky Hospodářská komora České republiky vždy vnímala jako nástroj pro zachování pružného fungování podniků a flexibility při zaměstnávání pracovníků,“ říká prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel.Podle Komory může sice způsob sjednávání výjimek tak, jak je obsažen v kompromisu Rady, ztížit jejich užití v praxi, ale „zaměstnavatelé vnímají tento kompromis jako rozumné řešení pro spojení potřebné pružnosti, pokud jde o podniky, a záruk, co se týče pracovníků.“