70. výročí Haagského kongresu, který znamenal první kroky evropské integrace a vedl k vytvoření Evropského hnutí, přichází v době, kdy se Evropa nachází na křižovatce. Stejně jako v roce 1948 je třeba mobilizovat všechny složky společnosti a zamyslet se nad tím, jakým směrem se má Evropa v budoucnu ubírat, aby dokázala čelit výzvám naší doby.
Evropa dnes čelí mnoha výzvám. Dopady globalizace, zrychlování technologického vývoje a zvyšování nerovností, vzestup populistických a nacionalistických hlasů a blížící se odchod jednoho z členských států ovlivňují ekonomickou a politickou krajinu v Evropě. Při hledání nových odvážných a ambiciózních myšlenek by občané měli zaujmout ústřední místo v jakémkoli scénáři budoucnosti Evropy. Evropští lídři se musí pustit do rozhodných kroků, které přesáhnou prázdná slova a úzké národní zájmy, a vytvořit demokratičtější, udržitelnější, inkluzivnější, prosperující, kulturní a sociální Evropu.
Demokracie a hodnoty
O budoucnosti Evropy nelze rozhodovat shora dolů. Budoucnost Evropy patří všem jejím občanům. Ve chvíli, kdy se Evropané obracejí k EU, je třeba zlepšit plnou účast všech občanů a transparentnost rozhodování. Evropská demokracie se musí znovu objevit – stejně jako v roce 1948 – a může těžit z ústavních a technologických inovací, nových prostorů pro občanskou společnost a nových nástrojů podporujících účast, jakož i z obnovy volebního procesu na evropské úrovni. Evropa musí investovat do vzdělávání založeného na kritickém myšlení, pokud chceme bojovat proti nárůstu falešných zpráv. Vzdělávání ve formálním i neformálním prostředí musí lidi od nejútlejšího věku připravovat na to, aby se stali aktivními občany. Chceme-li se bránit nástupu „neliberalismu“, musíme chránit naše otevřené společnosti bojem proti korupci a klientelismu, obranou právního státu a posílením soudnictví a svobodného tisku. Tváří v tvář falešným zprávám, dominanci platforem se sídlem v USA a populismu by EU měla posílit čtvrtý pilíř demokracie a pomoci mediálnímu sektoru v inovacích a růstu.
Nová ekonomika
Evropští občané usilují o hospodářský, sociální, kulturní a environmentální blahobyt. Deset let poté, co Evropu zachvátila finanční krize, musíme změnit náš hospodářský model na takový, který zajistí prosperitu pro všechny v rámci únosnosti planety. To bude zahrnovat využití možností technologií, v neposlední řadě snížení naší materiální stopy a závislosti na dovážených zdrojích, a také investice do zvyšování kvalifikace Evropanů po celý jejich život. Evropské ekonomice může prospět pouze posílení eura, proto musíme dokončit hospodářskou a měnovou unii, která je jeho základem. Kromě toho je konsolidace a rozšíření jednotného trhu v kombinaci se silnou sociální a environmentální politikou odrazovým můstkem pro prosperitu pro všechny, konkurenceschopnost a hospodářský rozvoj v Evropě.
Sociální model, který chrání a zvyšuje kvalifikaci
Prosperující a hlouběji integrovaná Evropa má však smysl pouze tehdy, pokud zlepšuje život každého občana. Vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení jsou nepřijatelně vysoké, musí Evropa řešit prohlubující se nerovnosti a investovat do vzdělávání, kultury, výzkumu a vývoje a dovedností pro pracovní místa budoucnosti. Zároveň musíme posílit sociální rozměr EU a zvláštní pozornost věnovat plnému zapojení žen a mladých lidí, aby nikdo nebyl diskriminován, a to jak v hospodářství, tak ve společnosti jako celku.
Kultura
Kultura je klíčovým aspektem našeho evropského dědictví a identity, který působí jako mocný nástroj sjednocování lidí bez ohledu na jejich původ. Evropa je jedinečná, pokud jde o její kulturní rozmanitost, což je výhoda, kterou musíme přijmout a na které musíme stavět, a to nejen proto, abychom posílili naše společenské vazby, ale také proto, abychom podpořili evropský projekt. Vzhledem k tomu, že občané hledají své místo v Evropě, má kultura zásadní význam pro to, aby jim připomněla, proč evropský projekt vůbec vznikl a proč musíme čelit naší budoucnosti a společně ji budovat.
Evropa jako globální aktér
Evropa musí také přijmout svou roli globálního aktéra. V rámci boje proti změně klimatu musíme zavést účinnou politiku životního prostředí, podporovat přechod na udržitelnou energii z obnovitelných zdrojů, dekarbonizaci a oběhové hospodářství, zvrátit úbytek biologické rozmanitosti, bojovat proti znečištění ovzduší a vody, eliminovat toxické chemické látky a podporovat udržitelné zemědělství. Klademe-li silný důraz na plnění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, musí být cíle udržitelného rozvoje jádrem tvorby politik na všech úrovních správy, od místní a regionální až po vnitrostátní a evropskou. Evropa musí vést změnu směrem k udržitelným společnostem ve všech dimenzích: sociální, environmentální a ekonomické.
Co se týče bezpečnosti, společná evropská obranná politika by měla sloužit především k zajištění míru na evropském kontinentu a v jeho sousedství. V náročném strategickém prostředí, kterému EU čelí, může navíc užší spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany upevnit její globální postavení a zajistit její strategické zájmy. Pocit nejistoty, který mnozí pociťují, musíme řešit společnou reakcí na geopolitické výzvy, v neposlední řadě v souvislosti s Ruskem a šířením extremismu a terorismu, které přispěly k pocitu nejistoty, který mnozí pociťují.
Pokud jde o naši obchodní politiku, měly by se do všech obchodních dohod promítat a být v nich podporovány základní demokratické hodnoty Evropy a závazek dodržovat vysoké standardy v oblasti sociální, ochrany životního prostředí, zdraví, ochrany pracovníků a spotřebitelů; tyto dohody by v žádném případě neměly tyto hodnoty a standardy narušovat.
V posledních letech byly politické debaty určovány také masovými pohyby obyvatelstva, které zase mohou ovlivnit hospodářské a sociální složení Evropy. Vzhledem ke geopolitické nestabilitě a klimatickým změnám, které nutí lidi opouštět své domovy, musí Evropa řešit migraci komplexněji. Musí chránit ty, kteří to potřebují, a to jak v Evropě, tak v uprchlických táborech v zahraničí, řešit základní příčiny pohybu obyvatelstva po celém světě tím, že bude investovat do místních ekonomik a udržitelného rozvoje, do čistého průmyslu, do vzdělávání pro všechny a také do zachování a posílení místní kultury a kulturního dědictví. Evropa by také měla podporovat politiky sociálního začleňování a využít příležitosti, kterou přináší rozmanitost těchto nových Evropanů. Mělo by se tak dít v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány i organizacemi občanské společnosti a s odpovídajícím financováním.
Zatímco Evropa navrhuje svou vlastní cestu vpřed, neměla by opomíjet zapojení a účast kandidátských zemí a zemí Východního partnerství, s nimiž budeme sdílet společnou budoucnost. Transformační síla Evropy se nejlépe projevuje v bezprostředním sousedství. Rozšíření o západní Balkán a rozšíření společenství hodnot prostřednictvím úzkého partnerství se zeměmi našeho sousedství představuje investici do stability a prosperity Evropy.
Stejně jako v roce 1948 se Evropa musí opět spojit, aby bránila a přijala to, co sdílíme, naši rozmanitou kulturu, naše hodnoty a naši víru v evropskou demokracii. Musíme vytvořit kurz pro budoucnost, s novými příběhy a představivostí, s novými postupy a inovativními formami správy, v nových formách propojení a spolupráce a v experimentování s novými institucemi. V tom je síla evropského projektu, stavme na ní. Sdílejme Evropu.