Evropa je stále v počáteční fázi utváření své společné zahraniční politiky. Současné geopolitické změny a větší podpora občanů, kteří si přejí, aby EU v této oblasti podnikala více kroků, vyžadují, aby blok přehodnotil svou strategii. Lisabonská smlouva nabídla rozhodnější kroky směrem k posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (Common Foreign and Security Policy), což vedlo k vytvoření její diplomatické služby, Evropské služby pro vnější činnost (European External Action Service), která působí pod vedením vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. V tomto rámci má globální strategie EU, zahájená v roce 2016, za cíl určit společnou vizi a akční plán pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU.
Mezinárodní pozice EU však při vystupování na světové scéně často postrádá jak jednotu, tak flexibilitu. Vnitrostátní zahraniční politiky, jakož i pravidla hlasování v Radě ministrů, mohou brzdit společnou akci na úrovni EU. Evropské hnutí International vítá návrhy Komise na přechod od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou v Radě v některých oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Tato reforma by EU umožnila efektivněji nést mezinárodní odpovědnost. Změny v tomto procesu však musí být doprovázeny transparentním rozhodováním, aby se posílila legitimita rozhodnutí. Politiky a opatření v rámci globální strategie by navíc měly posílit podporu a prohloubit výměnu s občanskou společností v EU a partnerských zemích, jakož i kontakty s občanskou společností za hranicemi EU.
Transatlantické vztahy
Přístup EU k měkké síle je omezen, neboť EU čelí světu, který je stále více ovládán mocenskou politikou. Zásadním budíčkem pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU bylo zvolení Donalda Trumpa. Ačkoli EU může udělat jen málo pro omezení škod způsobených současnou administrativou, stále může využít stávajících rámců v rámci Smluv, aby na tyto výzvy reagovala jednotněji. EU by měla zahájit strukturovaný dialog s americkými organizacemi a politickými aktéry, kteří mají zájem na rozvoji transatlantické spolupráce založené na společných hodnotách. Zároveň musí stavět na vztazích se spojenci, kteří chtějí zachovat mezinárodní řád založený na pravidlech.
Bezpečnostní a obranná spolupráce
Zejména v oblasti bezpečnosti a obrany si EU uvědomila, že se nemůže spoléhat pouze na partnerství s USA. Nedávné průzkumy Eurobarometru naznačují, že Evropané více podporují společné rozhodování EU v oblasti obrany. V našem stanovisku k tématu Bezpečnější Evropa prostřednictvím intenzivnější spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany zdůrazňujeme, že EU je nejlepší platformou pro posílení spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti, a vítáme zahájení iniciativ, jako je Evropský obranný fond, operační velitelství EU, stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a každoroční přezkum obranných plánů členských států. NATO se opírá o silný evropský pilíř a mělo by zůstat klíčovou aliancí. Zároveň by EU měla zavést nezbytné mechanismy umožňující úzkou spolupráci se Spojeným královstvím v oblasti bezpečnosti a obrany po jeho odchodu z Unie. V neposlední řadě by EU měla využívat svou vojenskou spolupráci k zajištění míru na evropském kontinentu a přispívat k mírovému úsilí na celém světě a zároveň hájit lidská práva a prosazovat evropské hodnoty.
Rozšíření
Evropské hnutí důrazně podporuje proces rozšiřování, který vede k demokratičtějším společnostem a regionální stabilitě, podporuje mír a posiluje práva a svobody občanů. Zapojení EU v jejím sousedství by mělo být aktivnější v době, kdy se zvyšuje nepříznivá role některých mezinárodních aktérů. Za tímto účelem musí EU podporovat demokratický rozvoj, pluralismus, boj proti korupci a hospodářský růst tím, že bude od žadatelů požadovat přímočařejší a závaznější reformy.
Přístupový proces musí jít ruku v ruce s transparentním rozhodováním a otevřeným a inkluzivním dialogem za účasti občanské společnosti. Zároveň je třeba otevřeně informovat o důsledcích přetrvávající nestability zejména na západním Balkáně a o šancích na rozšíření, aby se získala demokratická podpora. Důvěryhodná perspektiva rozšíření a pozitivní příběh o rozšíření jsou zásadní pro obnovení dynamiky rozšíření a pro dosažení pozitivních změn jak v kandidátských zemích, tak v zemích, které usilují o členství v EU.
Turecko
Turecko, které je od roku 1999 uznaným kandidátem na přistoupení, v posledních letech zaostává v oblasti právního státu a základních práv a musí tyto nedostatky ještě odstranit a provést v plném rozsahu nezbytné reformy, které by ho kvalifikovaly pro členství v EU. To vedlo k napjatým vztahům mezi EU a Tureckem. Přestože obě strany pojí silné hospodářské a sociální vazby a úzce spolupracují v otázkách, jako je migrace, humanitární pomoc, bezpečnost a energetika, je nezbytné, aby EU pokračovala v konstruktivních vztazích s Tureckem a pomohla svému strategickému partnerovi vrátit se k evropské orientaci. Turecku a EU by navíc prospělo, kdyby se zintenzivnil dialog a mezikulturní výměna mezi občanskými společnostmi, včetně výměn na místní úrovni.
Východní partnerství
EU dostatečně nestabilizuje své východní sousedy a měla by poskytnout pevný politický rámec pro posílení politických a hospodářských vztahů s tímto regionem. Pro inkluzivnější politiku, která plně zapojí a pozitivně ovlivní občany, je třeba, aby se na vytváření agendy Východního partnerství strukturálně podílely všechny zúčastněné strany, včetně organizované občanské společnosti a institucí místních samospráv. Výměna a spolupráce občanské společnosti jsou sice zásadní, ale je třeba věnovat více úsilí usnadňování společných projektů, budování sítí, které zapojují regionální partnery, a poskytování podpory při budování kapacit. Ačkoli Východní partnerství není zárukou členství v EU, EU by měla poskytnout perspektivu vstupu způsobilým zemím a vážně zvážit aspirace východoevropských partnerů na členství, z nichž někteří zvažují podání oficiální žádosti.
Ukrajina
Vzhledem k vojenským akcím na východě si Ukrajina zaslouží zvláštní evropskou pozornost. V reakci na krizi na Ukrajině se EU zatím úspěšně daří udržovat jednotu v politice sankcí vůči Rusku. Formátu normandských jednání se však účastnily pouze dva členské státy EU, Německo a Francie. Vyzýváme proto k zahájení nového diplomatického procesu, který by umožnil plné provádění minské dohody. EU by měla i nadále podporovat územní celistvost a svrchovanost Ukrajiny a zároveň naléhat na posílení ochrany práv vnitřně vysídlených osob a podpory obyvatel postižených konfliktem. Kromě toho je třeba zvýšit financování dostupného bydlení v konfliktních oblastech.
Rusko
Na porušování mezinárodního práva a dezinformační válku ze strany Ruska je třeba reagovat důraznou evropskou diplomatickou reakcí. Dialog a spolupráce s Ruskem musí pokračovat, ale vztahy by se měly řídit závazkem země respektovat základní hodnoty a zásady demokracie, lidských práv, právního státu a tržního hospodářství, jakož i mezinárodní právo. Organizovaná občanská společnost může hrát důležitou roli při posilování těchto vztahů. Vzhledem k pokračujícím dezinformačním kampaním Ruska vítáme úsilí pracovní skupiny East StratCom o odhalení probíhajících dezinformačních kampaní Ruska.
Blízký východ
EU musí hrát vedoucí úlohu při prosazování politické transformace v Sýrii v rámci OSN, která je nezbytná pro bezpečný návrat uprchlíků. EU by měla pokračovat ve své humanitární i nehumanitární pomoci a zároveň by měla dále využívat svých schopností k podpoře demokracie, lidských práv a svobody projevu posilováním organizací občanské společnosti na místě. Občanská válka v Jemenu mezitím vedla k situaci, která je v současnosti považována za jednu z nejhorších humanitárních krizí na světě. Kromě humanitární pomoci musí EU přehodnotit svůj současný přístup v regionu a investovat do občanské společnosti, dobré místní správy a politické transformace.
Dalším ohniskem zájmu je mírový proces na Blízkém východě, který vyžaduje účinnější evropskou politiku vedoucí ke konečnému urovnání izraelsko-palestinského konfliktu na základě dvoustátního řešení. Komunikace mezi všemi stranami mírového procesu, politickými aktéry, ostatními zeměmi, OSN a dalšími mezinárodními organizacemi je klíčová a EU by ji měla usnadňovat.
Pokud jde o země po arabském jaru, EU musí posílit svou politickou a diplomatickou úlohu a podporovat úspěšný přechod k demokracii prostřednictvím lepšího přístupu na trhy EU, větší pomoci při budování státu a řádné správy věcí veřejných a podporovat regionální spolupráci. Region MENA čelí řadě velkých výzev, zejména socioekonomických, demografických a politických. Pro EU má strategický význam podporovat tyto země na jejich cestě k demokratizaci a odolnosti, jak je uvedeno v globální strategii EU.
Afrika
Pokud jde o vztahy EU s Africkou unií, měla by se EU zaměřit na posílení postavení občanů a předcházení konfliktům a zároveň posílit udržitelný hospodářský růst s důrazem na rovnocenné partnerství. Mezinárodní evropské hnutí se i nadále zasazuje o vytvoření pevného rámce pro partnerství a rozvoj po skončení jednání v Cotonou. Investice na kontinentu by měly respektovat životní prostředí a vést k vytváření kvalitních pracovních míst, zatímco vlády, občanská společnost a podniky by měly být podporovány při realizaci cílů udržitelného rozvoje.
Kromě toho je pro stabilitu regionu i nadále zásadní partnerství se silou G5 Sahel. Finanční pomoc a operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU by měly odrážet hluboké porozumění místním konfliktům a problémům správy věcí veřejných v regionu a měly by být lépe harmonizovány se zeměmi G5. Pro stabilizaci regionu a prevenci radikalizace v dlouhodobém horizontu musí partnerství rovněž vytvářet podmínky pro hospodářský rozvoj a příležitosti, zejména pro mladé lidi.
Migrace
Provádění agendy EU v oblasti migrace by mělo být plně v souladu s celkovým směřováním zahraniční a bezpečnostní politiky EU v již zmíněných regionech, a to zejména s ohledem na Afriku a region Blízkého východu a Afriky. Pokud jsou tyto země vnímány jako strategičtí partneři EU, lze je nejlépe podpořit novými investicemi a úsilím o prosazování lidských práv a rovnosti a posílení občanské společnosti. Současně by se opatření EU měla zabývat „základními příčinami“ masového vysídlování obyvatelstva a konfliktů, a to i v rámci rozvojové politiky EU.
Závěr
EU si nemůže dovolit stát stranou globální politiky a místo toho musí najít společná řešení, a to i v případě náročnějších a rozdělujících konfliktů a krizí. Žádný mezinárodní aktér nemá lepší pozici než EU, aby vedl boj za mezinárodní řád založený na pravidlech a zaplnil mezeru po USA. Využitím svých stávajících rámců a dovedností v oblasti diplomacie, rozvojové spolupráce a obrany může Evropa najít své místo v novém světovém řádu silnějším a jednotnějším hlasem. Globální strategie EU si zaslouží rychlé provedení a pravidelnou revizi svých priorit. Politiky a opatření v tomto rámci by měly rovněž navázat přímé spojení s občany, aby EU mohla lépe reagovat na jejich obavy.
Evropa může více využívat své odborné znalosti, pokud jde o otázky související se zahraničím a bezpečností, a zároveň úzce začlenit evropskou politiku sousedství do celkových strategií v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky. Prioritou by navíc mělo být zviditelnění činnosti EU a boj proti dezinformacím ve třetích zemích. Zahraniční a bezpečnostní politika EU je stále ve vývoji, ale existuje jasný impuls k posílení globálního postavení EU a umožnění občanům na celém světě, aby z toho měli prospěch. Vzhledem k vážným výzvám v sousedství a na globální úrovni nesmí být tato příležitost promarněna.