Sousedství Evropy má zásadní význam pro dosažení klíčových cílů Evropské unie, kterými jsou podpora míru, jejích hodnot a blahobytu jejích obyvatel. Evropská politika sousedství (EPS, European Neighbourhood Policy) má pomoci EU podporovat a posilovat stabilitu, bezpečnost a prosperitu v zemích, které jsou nejblíže jejím hranicím.
Přezkum evropské politiky sousedství v roce 2015 zavedl zaměření na jednotlivé priority partnerství pro větší pocit odpovědnosti. Vztahům EU s regionem však v minulých letech dominoval krátkodobý vývoj, na který bylo třeba naléhavě reagovat – například bezpečnostní obavy a příliv uprchlíků – a který zatížil provádění revidované EPS.
Před summitem Východního partnerství v roce 2017 v Bruselu využívá European Movement International příležitosti obnovit svůj postoj k evropské politice sousedství, zhodnotit provádění revize EPS a zdůraznit klíčové prvky pro vztah EU s východními i jižními partnery. V rámci tohoto cvičení se do popředí dostává debata o budoucnosti Evropské unie. Při diskusi o budoucnosti Evropy je třeba brát v úvahu její východní a jižní partnery, zejména pokud jde o geopolitiku, (energetickou) bezpečnost a změnu klimatu.
Vztahy s jižními partnery EU
Vztahy Evropské unie s Blízkým východem a severní Afrikou jsou utvářeny prostřednictvím Unie pro Středomoří a evropské politiky sousedství. Zatímco první se zaměřuje na regionální spolupráci, druhá uplatňuje diferencovaný přístup k podpoře politických a hospodářských reforem spojený s finanční nebo technickou pomocí. EPS zahrnuje vztahy s Alžírskem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libyí, Marokem, Palestinskou samosprávou, Sýrií a Tuniskem. Vztahy s Tureckem, které je členem Unie pro Středomoří, spadají pod politiku rozšíření EU.
Strukturovaný přístup k jižním partnerům EU, který byl z velké části inspirován povstáními arabského jara, byl v posledních letech zpochybněn nestabilitou v regionu. Konflikty, nestabilita a nejistota zkomplikovaly spolupráci a dokonce si vyžádaly vojenské zapojení; zatímco zvládání rostoucích toků uprchlíků a migrantů, stejně jako radikalizace a terorismus v Evropě, pohltily pozornost Evropské unie a jejích členských států.
To zpochybnilo účinnost evropské politiky sousedství, neboť opatření dohodnutá na úrovni EU zaměřená na zvládání migračních toků a hrozeb terorismu se odehrávala převážně mimo rámec EPS, jako například memorandum o porozumění mezi Itálií a Libyí nebo „migrační dohoda mezi EU a Libyí“. Vztahy s jižním sousedstvím však nemohou být ovládány pouze migračními a bezpečnostními otázkami, ale musí být založeny na partnerské agendě se společnými prioritami, které odpovídají širším zájmům jižních partnerů a EU.
To uznal i komisař pro evropskou politiku sousedství Johannes Hahn a Rady přidružení s Alžírskem, Tuniskem, Jordánskem, Libanonem a Egyptem se v roce 2017 zaměřily na společné priority partnerství. Aby se však zajistilo, že EPS přispěje ke stabilitě, bezpečnosti a prosperitě v jižním sousedství, navrhuje Mezinárodní evropské hnutí následující:
Rámec pro spolupráci
Evropská politika sousedství a Unie pro Středomoří by měly být hlavním rámcem pro vztahy s jižním sousedstvím a ostatní politiky EU, například opatření ke zvládání migrace nebo bezpečnostních problémů, by měly být prováděny v jejich kontextu. Evropský nástroj sousedství (ENI, European Neigbourhood Instrument) by měl být zachován ve víceletém finančním rámci po roce 2020, přičemž na období 2014-2020 by na ENI nemělo být vyčleněno méně než 15 miliard eur.
Priority
Vztahy s jižním sousedstvím by se měly zaměřit na dlouhodobé zájmy, které rezonují i v debatě o budoucnosti Evropy. To by mělo zahrnovat spolupráci na cílech udržitelného rozvoje, provádění Pařížské dohody, jakož i vyvážené obchodní, zemědělské a rybářské politiky. Zároveň by vztahy měly vycházet ze společných priorit, které mají pozitivní dopad na obě strany. Například krátkodobá opatření k řízení uprchlických toků by měla být spojena s výhledovými systémy legální migrace. Spolupráce by se měla řídit základními hodnotami EU, jako jsou lidská práva, demokracie a právní stát.
Zapojení zúčastněných stran
Členské státy EU musí prokázat svůj závazek vůči evropské politice sousedství tím, že budou pracovat na základě společných priorit a programů partnerství s jižními partnery, a to nad rámec krátkodobých a dvoustranných reakcí na konflikty, migraci a bezpečnostní otázky. Toto zapojení členských států by mělo být doplněno strukturálním zapojením Evropského parlamentu do EPS v jižním sousedství a větším zviditelněním Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří. V neposlední řadě je třeba se více zaměřit na zapojení občanské společnosti a podpořit její spolupráci v jižním sousedství a v EU, aby se vyrovnala úsilí vynakládanému na straně Východního partnerství.