Teroristické útoky, které zasáhly řadu evropských měst, konflikty v Sýrii a na Ukrajině a rostoucí počet kybernetických útoků jsou jen některé z výzev, kterým Evropská unie v současnosti čelí. Tyto bezpečnostní hrozby, které se nezastaví na hranicích jednotlivých států, zdůrazňují potřebu silnější evropské spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany, jak předpokládá Lisabonská smlouva.
Obranná spolupráce v NATO a EU
Bílá kniha Evropské komise o budoucnosti Evropy zdůrazňuje, že EU musí být schopna se bránit a chránit ve stále napjatějším světě: „NATO bude i nadále zajišťovat bezpečnost pro většinu zemí EU, ale Evropa nemůže být naivní a musí se postarat o svou vlastní bezpečnost“. EU dokázala vyhrát mnoho bitev využitím diplomacie, ale – jak se uvádí v bílé knize – „být ‚měkkou mocností‘ již není dostatečně silné, když síla může převážit nad pravidly“.
Mezinárodní evropské hnutí je přesvědčeno, že EU je nejlepší platformou pro posílení spolupráce mezi členskými státy v oblasti bezpečnosti a obrany. EU čelí novým a složitým hrozbám ve změněném geopolitickém prostředí a vyrovnává se s napjatými rozpočty jednotlivých států, a proto se při ochraně svých občanů nemůže spoléhat pouze na NATO. Díky spolupráci mezi EU a NATO, která se řídí společným prohlášením EU a NATO a která se prostřednictvím tohoto prohlášení zintenzivňuje, může EU současně rozvíjet své obranné schopnosti, aby mohla jednat tam, kde je vhodnější jednat na úrovni EU.
Společná evropská obranná politika
Evropské hnutí podporuje práci, která již byla vykonána na cestě k užší evropské obranné spolupráci, včetně globální strategie a prováděcího plánu EU a evropského obranného akčního plánu. V zájmu dosažení společné evropské obranné politiky je třeba věnovat zvláštní pozornost následujícím otázkám:
Práce pro mír: Společná evropská obranná politika by měla sloužit především k zajištění míru na evropském kontinentu a v jeho sousedství, jakož i k přispění k mírovému úsilí na celém světě při současné ochraně lidských práv a prosazování evropských hodnot.
Postupné kroky k užší spolupráci: Kroky směrem k užší spolupráci by měly vycházet z práce, která již byla dokončena po přijetí globální strategie a prováděcího plánu, jako je zřízení vojenského plánovacího a řídícího útvaru, který bude mít na starosti vojenské výcvikové mise EU. Stálá strukturovaná spolupráce, jak ji předpokládá článek 46 Smlouvy o EU, nabízí funkční prostor pro užší spolupráci, kterou může zahájit již malá skupina členských států, jež jsou ochotny spolupracovat, a rozšířit ji o ty, které se chtějí připojit později. Tento proces může nakonec vést k vytvoření plnohodnotné Evropské obranné unie pod parlamentní kontrolou. Prvním krokem ke spolupráci na místě by mohlo být nasazení stávajících bojových skupin EU.
Definování a prosazování společných strategických zájmů: Společné strategické zájmy EU, vyjádřené v globální strategii EU, jsou všudypřítomným prvkem vnějších politik EU a členských států. Na základě toho by měla Bílá kniha o bezpečnosti a obraně konkretizovat priority EU z hlediska schopností. Kromě toho by se výzkum a dlouhodobé strategické uvažování měly stát trvalou součástí práce Evropské služby pro vnější činnost a Evropské obranné agentury, přičemž tento úkol by mohla podpořit nezávislá výzkumná instituce.
Sdílení zpravodajských informací: intenzivnější a strukturovanější sdílení zpravodajských informací pomůže rozvíjet vzájemné porozumění společným bezpečnostním hrozbám a společným strategickým zájmům Evropy. Členské státy by měly lépe využívat instituce, jako je Europol, a posílit sdílení zpravodajských informací a výměnu bezpečnostních informací na úrovni členských států a EU.
Evropské ozbrojené síly: užší evropská obranná integrace bude rovněž vyžadovat harmonizaci evropských ozbrojených sil, což usnadní spolupráci mezi vojenským personálem pod záštitou Evropské obranné unie. V tomto procesu by měla být plně respektována lidská práva a základní svobody civilních i vojenských osob. Pozornost by měla být věnována také sociálnímu rozměru personálu pracujícího v obranném sektoru, včetně práva na sdružování a společných norem pro životní a pracovní podmínky v misích pod vedením EU. Mělo by se rovněž usilovat o společný výcvik a vzdělávání, což by nakonec mohlo vyústit ve vytvoření Evropské vojenské akademie.
Evropský obranný průmysl: užší spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany přináší jasné zvýšení efektivity, které se odhaduje na 26,4 miliardy EUR ročně. Dokončení jednotného trhu v oblasti obrany a nový Evropský obranný fond pro společný výzkum a vývoj zajistí účinnější využívání zdrojů a zároveň zvýší strategickou konkurenceschopnost. Při zvyšování schopností EU prostřednictvím Evropské obranné agentury a Evropského obranného fondu by členské státy měly usilovat o dosažení vysoce kvalifikované pracovní síly.
Institucionální zakotvení: užší spolupráce v oblasti obrany by měla být spojena s lepším institucionálním zakotvením, zejména až bude dosaženo fáze plnohodnotné Evropské obranné unie. To by mělo zahrnovat „evropský obranný semestr“, jako je koordinovaný roční přezkum v oblasti obrany navržený v plánu provádění globální strategie; formát Rady ministrů obrany; plnohodnotný status výboru pro podvýbor Parlamentu pro bezpečnost a obranu a parlamentní kontrolu dodržování práv evropského vojenského personálu.
V náročném strategickém prostředí, kterému EU čelí, může užší obranná spolupráce upevnit její globální postavení a zajistit její strategické zájmy. Mělo by se tak dít v plné shodě s NATO a při aktivním dialogu s budoucími členy EU, neboť i oni patří do evropského bezpečnostního společenství. Dokument Evropské komise k zamyšlení nad budoucností evropské obrany, v němž je předložena řada konkrétních návrhů členských států týkajících se obranné spolupráce, nabízí příležitost zapojit do diskuse širší veřejnost. Následná debata by měla formovat další postup a navázat na již probíhající konkrétní vývoj.