Občané na celém světě čelí obrovským výzvám v oblasti udržitelného rozvoje. Rostoucí chudoba a nerovnosti, stále častější přírodní katastrofy, změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, vyčerpání přírodních zdrojů a rostoucí populace, abychom jmenovali jen některé z nejpalčivějších problémů, vyžadují, abychom jednali rychle a sdíleli zátěž na různých úrovních. Evropská unie jako hnací síla míru a prosperity může vytvořit společnost, v níž budou přínosy hospodářské činnosti rovnoměrně rozděleny mezi její občany a která bude v souladu s planetárními hranicemi, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby.
Globální rámec
Již v roce 2015 se EU dohodla na přijetí Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů udržitelného rozvoje (SDGs), což je soubor 17 globálních cílů stanovených Valným shromážděním OSN a zahrnujících sociální, ekonomické a environmentální otázky. V následujícím roce Evropská komise předložila přístup k provádění Agendy 2030, včetně cílů udržitelného rozvoje, do roku 2020, ale odložila zvážení období od roku 2020 do roku 2030. Udržitelnost je globální výzvou, která vyžaduje, aby všechny země přispěly svým dílem. Evropa musí být při provádění cílů udržitelného rozvoje v čele a celosvětovým lídrem.
Evropská perspektiva
EU dosud nepředložila zastřešující strategii udržitelného rozvoje pro provádění agendy 2030, včetně konkrétní a měřitelné strategie provádění cílů udržitelného rozvoje, která by zahrnovala všechny zastřešující cíle a jejich příslušné úkoly. Udržitelnost, která je hluboce zakotvena ve smlouvách EU i v Listině základních práv, by měla být jádrem tvorby politik EU. Klíčová je koordinace na úrovni EU, neboť jednotlivá opatření přijatá pouze na úrovni členských států by měla jen omezené vyhlídky na úspěch.
Tvůrci politik a zákonodárci EU by měli být připraveni využít vzájemných vazeb, synergií a kompromisů, aby cíle udržitelného rozvoje poskytly pevný politický rámec pro udržitelnou EU. Například program zlepšování právní úpravy by měl přizpůsobit své nástroje cílům udržitelného rozvoje. Příspěvky členských států a jejich pokrok při plnění cílů udržitelného rozvoje je třeba pravidelně monitorovat prostřednictvím každoročních průzkumů, které budou věnovat pozornost sociálnímu, environmentálnímu a ekonomickému rozměru udržitelného rozvoje.
Plnění cílů udržitelného rozvoje by mělo být předmětem živé a transparentní diskuse, do níž se zapojí občané a zúčastněné strany ze všech prostředí, a dosažení cílů vyžaduje příspěvky na všech úrovních. Na jejich realizaci se musí podílet všichni relevantní aktéři ve společnosti, jako jsou nevládní organizace, sociální partneři, místní samosprávy, podniky a občanská společnost.
Sociální udržitelnost
Podpora ochrany a blahobytu občanů by měla být základem udržitelné budoucnosti. Evropa musí změnit narativ, který považuje sociální model za překážku konkurenceschopnosti a hospodářského růstu. V důsledku hospodářské krize se prohloubily nové nerovnováhy a nerovnosti mezi jednotlivými zeměmi a regiony EU, mezi pohlavími, sociálními třídami a generacemi. Ty je nyní třeba překonat prostřednictvím odvážnějších a inovativnějších politik.
Evropský pilíř sociálních práv může být zásadním nástrojem k dosažení sociální spravedlnosti a rovnosti v EU a je klíčem k dosažení cílů udržitelného rozvoje. Ačkoli je pilíř především politickým závazkem, EU by měla podporovat začleňování sociálních priorit do pravomocí EU, a to s využitím pilíře jako základu pro nové společné právní předpisy a s evropským semestrem jako hlavním nástrojem pro tento účel.
Veřejné služby, práce založená na spolupráci, sociální ekonomika a sociální podnikání by mohly být podporovány jak jako modely pro boj s nezaměstnaností, tak jako modely pro větší sociální začlenění a soudržnost. Řádné veřejné služby by měly zajistit přístup ke službám, které jsou zásadní a v obecném zájmu.
Pokud jde o rovnost žen a mužů, každý rodič by měl mít nárok na přiměřenou pevně stanovenou dobu rodičovské dovolené. Mělo by se více usilovat o dosažení celoevropské rovnosti v odměňování, a to nezávisle na pohlaví, sexuální orientaci, etnické příslušnosti a sociálním a náboženském původu. Systémy sociální ochrany by měly být přizpůsobeny měnící se společnosti a stárnoucí populaci. Migranti a etnické menšiny jsou zároveň součástí skupiny, která nejvíce trpí strukturální diskriminací na trhu práce v hostitelské zemi. EU a její členské státy by měly zajistit lepší ochranu a integraci státních příslušníků třetích zemí na trhu práce.
V rámci úsilí o vymýcení chudoby a sociálního vyloučení musí strategie Evropa 2020, jejímž cílem je vymanit z rizika chudoby nejméně 20 milionů lidí, brzy přinést pokrok, a to se zvláštním zřetelem na nejvíce postižené skupiny společnosti, tj. ženy, děti, mladé lidi, osoby se zdravotním postižením, nezaměstnané, domácnosti s jedním rodičem, osoby s nižší úrovní vzdělání a osoby žijící ve venkovských oblastech.
Ekonomická udržitelnost
Udržitelný a konkurenceschopný průmysl je základem inteligentního a inovativního růstu v Evropě, který poskytuje pracovní místa a blahobyt občanům EU. Účinná průmyslová strategie EU by měla podporovat podnikání, včetně začínajících podniků a malých a středních podniků, a usnadňovat digitální transformaci. Jakákoli politika udržitelnosti by měla být založena na silném programu dovedností pro Evropu, který zajistí, aby si lidé od raného věku osvojovali široký soubor dovedností, zejména digitálních. Evropská komise by měla podporovat členské státy, aby se od sebe navzájem učily, pokud jde o vnitrostátní politiky v oblasti dovedností, a zohlednit přitom změny profesních profilů a požadavky na nové dovednosti v průmyslových odvětvích v důsledku digitalizace.
Investiční plán pro Evropu může k této strategii přispět a měl by nadále mobilizovat další soukromé finanční prostředky pro udržitelné projekty v celé Evropě a zároveň odrazovat od investic do neudržitelných projektů. Junckerův plán by měl zároveň rovnoměrněji rozložit investice mezi členské státy. Větší koordinace a komunikace mezi orgány EU, členskými státy a aktéry ze soukromého sektoru může uvolnit jeho plný potenciál.
EU by měla upravit své myšlení v oblasti hospodářské politiky tak, aby umožnila zvýšení národních investic do vzdělávání a odborné přípravy a zaměstnanosti mladých lidí, jakož i do sociálních služeb a zdravotní péče. Záruka pro mladé lidi by měla být plně zavedena pro všechny osoby mladší 30 let a měla by být posílena Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí.
Realizace cílů udržitelného rozvoje předpokládá hlubokou transformaci výrobních vzorců a organizace práce. Sociální dialog může hrát klíčovou roli při předvídání změn a řízení přechodu na trhu práce. Osvědčené postupy již existují, ale kolektivní vyjednávání a účast zaměstnanců jsou dva vzorce pracovněprávních vztahů, které je třeba využívat, aby se podnikům a zaměstnancům dařilo v udržitelné ekonomice.
Udržitelnost životního prostředí
Udržitelná společnost a prosperující ekonomika závisí na zdravém životním prostředí. Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2018 si většina Evropanů přeje, aby EU byla aktivnější v oblasti politiky ochrany životního prostředí. Tváří v tvář klimatické krizi, stejně jako vážnému úbytku biologické rozmanitosti, znečištěnému ovzduší a hrozbám plynoucím z nebezpečných chemických látek, musí EU urychleně učinit ochranu životního prostředí a opatření v oblasti klimatu svými hlavními prioritami a musí předložit ambiciózní 8. akční program pro životní prostředí.
Klimatická výzva, oběhové hospodářství, čistý vzduch a voda
Na konferenci UNFCCC COP 21 v prosinci 2015 se světové společenství spojilo v Pařížské dohodě a zavázalo se pokračovat v úsilí o omezení globálního oteplování na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni. EU musí zvýšit svůj cíl pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a v dlouhodobé strategii pro nízkouhlíkovou společnost, která zahrnuje všechna odvětví, stanovit cestu Evropy k co nejrychlejšímu dosažení čisté nulové společnosti. V odvětví energetiky lze úplné dekarbonizace dosáhnout pouze tehdy, pokud EU urychlí přechod na oběhové hospodářství, zvýší energetickou účinnost a ukončí využívání uhlí, ropy a plynu a zároveň podpoří využívání obnovitelných zdrojů energie.
Vzduch, který dýcháme, voda, kterou pijeme, a potraviny, které jíme, jsou v konečném důsledku závislé na biologické rozmanitosti a ekosystémových službách, které jsou základem našeho hospodářství a blahobytu. Změny ekosystémů způsobené člověkem však vedly k neustálému poklesu biologické rozmanitosti a ztrátě mnoha přírodních ekosystémů. Naše současné vzorce výroby a spotřeby se musí změnit, zejména pokud jde o zemědělství, které je největší příčinou úbytku biologické rozmanitosti v EU, abychom ochránili přírodu, kterou potřebujeme k přežití.
Evropa se může vypořádat s problémem odpadů jedině tak, že se efektivní využívání zdrojů a oběhové hospodářství stanou zastřešujícími zásadami. Podpora oběhového hospodářství je rovněž nezbytnou součástí účinné strategie prevence změny klimatu. Právní předpisy Evropské komise o oběhovém hospodářství jsou důležitým nástrojem, který evropským podnikům a spotřebitelům pomůže přejít na silnější a oběhové hospodářství, v němž jsou zdroje využívány udržitelnějším způsobem.
Čistý vzduch v našich městech je důležitý pro zajištění bezpečného a zdravého prostředí, ve kterém Evropané žijí a pracují. Členské státy a obce musí vytvořit účinná opatření k řešení špatné kvality ovzduší, která je v EU každoročně příčinou více než 430 000 předčasných úmrtí.
Více než polovina evropských řek a jezer má ekologický stav horší než dobrý. Zatímco vlády musí učinit z provádění pravidel EU pro ochranu vody prioritu, EU by měla dále podporovat inovativní přístupy k udržitelnému hospodaření s vodou prostřednictvím opatření na podporu bezpečného opětovného využívání odpadních vod v zemědělství a v průmyslovém a komunálním sektoru.
Silný evropský hlas
EU by měla v sociálních, ekonomických a environmentálních otázkách vystupovat silným hlasem a usilovat o posílení úlohy účasti mladých lidí na tvorbě politik a o řešení otázky mezigenerační spravedlnosti. Úlohu soukromých subjektů při zajišťování dosažení cílů udržitelného rozvoje nelze podceňovat a je nezbytné, aby existovaly nezbytné rámce, které soukromému sektoru umožní plně využít jeho potenciál v sociální a environmentální oblasti. Evropa by měla usnadnit rozvoj tržních řešení, nových technologií, sociálních investic a zelených soukromých investic, které jsou klíčové, chceme-li dosáhnout našich společných cílů.
Udržitelné financování
Evropa potřebuje finanční systémy, v nichž veřejné i soukromé zdroje podporují udržitelný rozvoj. Investoři si musí uvědomit, že investování do udržitelných podniků znamená nižší riziko ztráty kapitálu a vyšší možnost dosáhnout spravedlivé návratnosti svých investic. Mechanismy správy a řízení podniků musí zajistit podávání zpráv a transparentnost vůči trhu a zainteresovaným stranám, pokud jde o udržitelnost obchodních rozhodnutí.
Udržitelnost v rozpočtu EU
Víceletý finanční rámec (VFR) na období po roce 2020 musí při podpoře silnější soudržnosti posílit vizi ekonomiky, která respektuje hranice sociální a environmentální udržitelnosti. S cílem pokročit směrem k Agendě 2030 by tak měl víceletý finanční rámec podporovat inovace, díky nimž budou evropské podniky prosperovat, investovat do vzdělávání a dovedností našich lidí a chránit ty, kteří se podílejí na změně pracovní síly. Neudržitelné technologie a postupy by měly být postupně odstraněny a uvolnit místo udržitelným řešením založeným na spravedlivých pracovních podmínkách.
Rozpočet EU by měl podporovat rychlé provádění Pařížské dohody, podporovat přechod na udržitelnou energii z obnovitelných zdrojů, dekarbonizaci a oběhové hospodářství. Víceletý finanční rámec musí být rovněž impulsem pro provádění evropského pilíře sociálních práv. Zároveň může EU zvýšit svůj finanční dopad pomocí nových „vlastních zdrojů“, které musí být spravedlivé a rovnocenné a které mohou pocházet z daní EU, jako je uhlíková daň nebo jiné daně související s životním prostředím.
Cíle udržitelného rozvoje by měly být také vodítkem pro reformu společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020, která v současnosti představuje přibližně 40 % rozpočtu EU. V této souvislosti by Komise měla uvést, které ze 169 cílů udržitelného rozvoje jsou relevantní pro evropské zemědělství a potravinářství, a přizpůsobit je evropskému kontextu s kvantifikovanými cíli pro rok 2030.
Závěrem
Realizace cílů udržitelného rozvoje je společným úsilím a vyžaduje skutečný přístup víceúrovňové správy s aktivním a širokým zapojením občanské společnosti. K provádění a prosazování Agendy 2030 je třeba, aby existovaly vhodné, závazné a inkluzivní procesy pro účast různých zájmových skupin. Při vyžadování odpovědnosti vlád a podniků a při prosazování udržitelnosti je zapotřebí angažovaná a aktivní veřejnost.
Občanský dialog na všech úrovních má zásadní význam pro přípravu regionálních a místních komunit na realizaci udržitelného rozvoje. Nevládní organizace, odbory, progresivní podniky a občanská společnost mohou spolupracovat s regionálními a místními orgány, aby se jejich území rozvíjela udržitelným způsobem a aby byly odpovědné za plnění cílů udržitelného rozvoje. I když by strategie měly být podloženy důkladnou analýzou stávajících politických rámců a nástrojů, ambiciózní agenda EU pro udržitelný rozvoj může jistě sjednotit velkou část občanské společnosti, místní samosprávy, odborů a podniků, aby vypracovaly způsob, jakým se udržitelná Evropa 2030 stane kompasem pro všechny evropské politiky.