Proces reflexe budoucnosti Evropské unie bude v roce 2017 dominovat většině agendy EU, souběžně s tím budou probíhat jednání se Spojeným královstvím o článku 50. EU a členské státy budou o budoucnosti EU27 diskutovat na základě prvních prohlášení a příspěvků tří orgánů EU: Bílé knihy Evropské komise , Římského prohlášení Evropské rady a tří zpráv Evropského parlamentu.
Mezinárodní evropské hnutí se do debaty o budoucnosti Evropy zapojuje od samého počátku a bude i nadále přispívat svou vizí v klíčových okamžicích, zejména v souvislosti se zveřejněním dokumentů k zamyšlení Evropské komise, které budou navazovat na Bílou knihu.
Vedle našich komentářů k jednotlivým tématům se v tomto dokumentu vyjádříme k samotnému procesu reflexe a k prvním scénářům budoucnosti Evropy, jak jsou nastíněny v Bílé knize, Římské deklaraci a zprávách Parlamentu.1
Evropa, která jde kupředu různou rychlostí
Zdá se, že v institucionální debatě o budoucnosti Evropy zaujímá ústřední místo otázka, zda se má Evropa vyvíjet stejnou nebo rozdílnou rychlostí. Zatímco zpráva Parlamentu se zaměřuje na ukončení fragmentace Evropské unie (ačkoli také navrhuje zjednodušení požadavků na posílenou spolupráci), Římská deklarace a Bílá kniha rozhodně kladou na stůl posílenou spolupráci a „koalice ochotných“.
Otázka evropské jednoty je tedy v diskusi na místě. Ačkoli je třeba se vyhnout výjimkám à la carte pro jednotlivé členské státy, zejména v podobě výjimek na úrovni primárního práva EU, flexibilita hraje důležitou roli i při udržování členských států pohromadě. Proces reflexe po zveřejnění bílé knihy lze využít k dalšímu zkoumání tohoto vztahu mezi diferenciací a evropskou jednotou.
Při této úvaze je třeba vzít v úvahu několik rizik diferencované Evropy. Nejvýraznější obavy se týkají práv občanů. Několik scénářů v bílé knize předpokládá omezení práv občanů nebo rozdílná občanská práva v závislosti na státní příslušnosti nebo zemi pobytu. Mezinárodní evropské hnutí důrazně prosazuje, aby byla zaručena zásada rovnosti všech občanů a jejich práv v celé EU. Stejně tak by diferencovaná integrace neměla vést k rozostření hranic, pokud jde o ochranu evropských hodnot včetně lidských práv a právního státu, které musí platit v celé EU.
Dalším rizikem spojeným s diferencovanou Evropou je ještě složitější legislativní proces na úkor transparentnosti a odpovědnosti, které jsou klíčové zejména s ohledem na nízkou důvěru v evropské instituce. Jakákoli forma posílené spolupráce se tedy musí vyhnout větší složitosti v již tak složité architektuře institucí a musí být doprovázena vnitropolitickou reformou směrem k transparentnějšímu a odpovědnějšímu rozhodování, aby se zvýšila legitimita a důvěra.
Občané se musí dostat do centra pozornosti budoucnosti Evropy
Občané by měli zaujmout ústřední postavení v jakémkoli scénáři budoucnosti Evropy prostřednictvím inkluzivnějších možností zapojení občanů do rozhodování EU. Konečný scénář budoucnosti EU by měl obsahovat návrhy na větší zapojení občanů, včetně konstruktivního, inkluzivního a trvalého dialogu s občany a zástupci společnosti jako celku, ať už jde o odbory, podniky, místní orgány nebo organizace občanské společnosti. Tento dialog by měl pokračovat v průběhu celého legislativního cyklu a měl by se týkat občanů na všech úrovních – místní, regionální i celostátní. Měl by rovněž zahrnovat strukturovaný a skutečně transparentní proces institucionálních konzultací, který zajistí rovnou účast všech zúčastněných stran. Stručně řečeno, institucionální systém musí být demokratičtější a transparentnější a musí zohledňovat rozmanité a pluralitní hlasy Evropy.
Aby bylo možné zajistit, že EU bude zaměřena na občany, musí být do diskuse o budoucnosti EU od samého počátku zapojeni zástupci celé společnosti a jednotliví občané. Široké zastoupení občanské společnosti v těchto debatách by mělo být zajištěno prostřednictvím participačních mechanismů, které jdou nad rámec plánovaných dialogů s občany a jsou určeny k serióznímu zapojení občanů do diskuse. Zvláštní zmínku si v tomto ohledu zaslouží mládež – budoucnost Evropské unie nelze koncipovat bez zohlednění budoucích generací. Stejně tak musí být při tvorbě politik EU a v debatě o budoucnosti Evropy zohledněny otázky, které ovlivňují životy lidí, jako je ochrana životního prostředí a udržitelnost, spravedlnost a rovnost, sociální ochrana a blahobyt.
Vyhnout se prohlubující se – rozšiřující se diskusi
V diskusích o budoucnosti Evropy existuje jedna pozoruhodná přestávka, kterou je rozšíření. Žádný ze scénářů bílé knihy, který načrtává podobu Evropské unie v roce 2025, nebere v úvahu rozšiřování EU. Zatímco Římská deklarace si přeje „Unii, která zůstane otevřená těm evropským zemím, které respektují naše hodnoty a jsou odhodlány je prosazovat“, Bílá kniha pouze stručně zmiňuje přitažlivost EU a transformační sílu perspektivy členství v EU, ale rozšíření jako takové nezmiňuje. Mezinárodní evropské hnutí jednoznačně podporuje proces rozšíření, zejména kvůli jeho skutečnému transformačnímu dopadu na regionální spolupráci, práva a svobody občanů a mír a stabilitu.
Přistoupení nových členských států bylo pozastaveno na dobu funkčního období současné Evropské komise, ale není blokováno až do roku 2025. Bílá kniha nevěnuje pozornost ani tomu, jaký dopad by mohl mít každý z pěti scénářů na politiku rozšíření, ani tomu, jaký dopad by rozšíření (nebo ztráta důvěryhodnosti politiky rozšíření) mohlo mít na EU. Budoucí podobu a postavení EU nelze vnímat odděleně od jejího vztahu k (potenciálním) kandidátským zemím a od vlivu, který to má na stabilitu v bezprostředním sousedství Evropy.
Zdá se, že ve snaze vyhnout se nové debatě o prohlubování versus rozšiřování se této otázce raději zcela vyhnuli. Znamená to nejen přerušení scénářů, ale je to také nespravedlivé vůči zemím, které jsou v současné době v přístupovém procesu a které se tak rovněž podílejí na debatě o budoucnosti EU. Jejich hlas by měl být stejně tak dobře zahrnut do procesu úvah.
Nedostatek vize? Vše se odvíjí od procesu.
Bílá kniha, která zaujímá neutrální postoj k pěti scénářům, jež navrhuje, je všeobecně kritizována za nedostatek jasné vize budoucnosti Evropy a je přirovnávána k pouhému cvičení think-tanku. Bílá kniha, která byla zveřejněna spolu s jasně načrtnutými vizemi budoucnosti Evropy ze strany Parlamentu a Evropské rady, však díky širšímu spektru možností nabízí východisko pro širší diskusi o budoucnosti Evropy, která má potenciál přesáhnout rámec institucí EU.
Právě v této širší diskusi však hrozí riziko nedostatku ambicí. Za prvé, navrhované „debaty o budoucnosti Evropy“ nebudou mít žádný dopad na proces reflexe, pokud výsledky těchto debat a různé vize občanů a občanské společnosti obecně nebudou začleněny do procesu a konečného výsledku. Je zapotřebí otevřené a inkluzivní debaty, v níž budou zohledněny hlasy všech, kteří mají zájem na budoucnosti Evropy.
Za druhé, existuje riziko, že proces reflexe uvízne ve stavu neustálého přemýšlení. Dokumenty Komise k reflexi zaměřené na jednotlivá témata budou opět poskytovat různé možnosti v otázkách, v nichž jsou již předloženy komplexní plány (např. zpráva pěti předsedů s ohledem na prohloubení hospodářské a měnové unie). Prodloužený proces úvah by neměl být na úkor potřebných opatření. V projevu Jeana-Clauda Junckera o stavu Unie v září 2017 a na zasedání Evropské rady v prosinci 2017 bude třeba předložit konkrétní vize a plány spolu se skutečným závazkem členských států a evropských institucí, že budou realizovány.
Mezinárodní evropské hnutí již předložilo návrhy na řešení výzev, kterým Evropská unie čelí, ve svém dokumentu „Crafting a way forward“. V nadcházejících měsících zveřejníme sérii úvah k jednotlivým tématům před dokumenty Evropské komise o sociálním rozměru Evropy, prohlubování hospodářské a měnové unie, globalizaci, obraně a financích EU. Během debaty o budoucnosti Evropy a před evropskými volbami v roce 2019 se Evropské hnutí aktivně zapojí a přispěje svými názory na to, jakým směrem by se naše Unie měla ubírat.
- Bílá kniha o budoucnosti Evropy, Evropská komise, 1. března 2017.
- Římská deklarace, hlavy států a předsedové vlád, 25. března 2017.
- Usnesení o možném vývoji a úpravách současného institucionálního uspořádání Evropské unie; Usnesení o zlepšení fungování Evropské unie na základě potenciálu Lisabonské smlouvy; Rozpočtová kapacita eurozóny, Evropský parlament, 16. února 2017