Zveřejnění dokumentu Evropské komise k úvahám o prohloubení hospodářské a měnové unie (HMU) je příležitostí navrhnout odvážná a inovativní řešení, která posílí společnou měnu a získají potřebnou veřejnou podporu a politické odhodlání k dalšímu postupu.
Naléhavý přechod od reakce na krizi ke strukturálním reformám
Od doby, kdy hospodářská a finanční krize odhalila strukturální nedostatky v uspořádání hospodářské a měnové unie, uplynulo téměř deset let. Mezivládní řešení krize, jako je Evropský nástroj finanční stability a Evropský mechanismus stability, nabídla počáteční pomoc. Návrhy na další posílení HMU vedly zejména k cyklu koordinace politik v rámci evropského semestru, balíčku šesti právních předpisů posilujících Pakt stability a růstu, fiskálnímu paktu o vyrovnaných vnitrostátních rozpočtech a také balíčku dvou právních předpisů posilujících monitorování fiskálních politik členských států. Dále byly podniknuty konkrétní kroky k vytvoření bankovní unie zavedením jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení problémů a probíhají diskuse o evropském systému pojištění vkladů.
Všeobecně sdílený je názor, že hospodářská a měnová unie potřebuje další strukturální zlepšení, aby byla zaručena stabilní měna a podpořen hospodářský růst. V průběhu let bylo předloženo několik návrhů, z nichž posledním byla „Zpráva pěti předsedů“ o dokončení evropské hospodářské a měnové unie, která navrhla dvoufázový proces. Komise podnikla kroky k realizaci opatření „první etapy“, jako je posílení vnějšího zastoupení eurozóny a „přepracovaný“ evropský semestr, zatímco bílá kniha o dalekosáhlejších opatřeních druhé etapy se očekávala na jaře 2017. Protože se však do popředí dostal proces úvah o budoucnosti EU27, byla bílá kniha o HMU odložena. Místo toho byla naplánována „reflexní kniha o prohloubení HMU“, která by nemusela zahrnovat konkrétní kroky předpokládané v bílé knize o HMU.
Váhání Evropské unie, pokud jde o konkrétní kroky k reformě HMU, musí skončit. Hospodářská a měnová unie jako základní pilíř Evropské unie naléhavě potřebuje posílit. Současný přístup s omezenými donucovacími prostředky je nedostatečný při řešení rozdílů mezi úrovní hospodářského rozvoje členských států nebo nesouladu mezi společnou měnovou politikou a politikami jednotlivých států. Kromě toho je integrace mechanismů reakce na krizi do právního rámce EU již dávno opožděná a existuje zřetelné napětí mezi současným neprůhledným systémem rozhodování a demokratickým a odpovědným rozhodováním.
Tlak na prohloubení HMU musí přijít ze všech stran. Na základě interinstitucionální zprávy pěti předsedů by předsedové měli přimět své příslušné orgány, aby pokročily v návrzích první etapy, a tlačit na vypracování bílé knihy druhé etapy. Evropský parlament a Evropská komise by měly naléhat na členské státy, aby na základě svých návrhů na prohloubení HMU přijaly konkrétní opatření. Cílem musí být společné kroky k prohloubení hospodářské a měnové unie. To znamená, že všechny členské státy musí být v budoucnu na jedné lodi, neboť cílem je, aby všechny členské státy nakonec vstoupily do eurozóny. Společný francouzsko-německý návrh po francouzských a německých volbách by mohl poskytnout nový impuls a vytvořit konkrétní základ pro diskuse v Radě, přičemž by se zohlednily i nedávné návrhy na další integraci ze strany Španělska, Itálie a dalších zemí. Obavy z „vícerychlostní Evropy“, které mají některé členské státy mimo eurozónu, jsou neopodstatněné, pokud se zapojí do procesu prohlubování HMU, aby do dalších kroků zahrnuli svou vizi.
Stavební kameny k prohloubení hospodářské a měnové unie
Legitimní a odpovědná evropská hospodářská správa potřebuje jasnější a demokratičtější rozhodovací strukturu. Za tímto účelem musí být mezivládní řešení krizí plně začleněna do právního rámce EU a podléhat kontrole Evropského parlamentu.
Jasnější rozhodování rovněž odůvodňuje jmenování ministra financí eurozóny se silnějšími výkonnými pravomocemi, který by převzal funkci předsedy Euroskupiny a místopředsedy Komise pro hospodářské a měnové záležitosti, byl by vnitřním a vnějším zástupcem eurozóny, dohlížel by na rozpočtové politiky členských států, koordinoval by hospodářské a fiskální politiky, řídil by nový rozpočet eurozóny a řešil by krizové situace.
V zájmu posílení demokratické odpovědnosti by měl být Evropský parlament spoluzákonodárcem ve všech otázkách HMU. Za tímto účelem by měl být posílen Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti, který by měl mít zvláštní informační práva a kontrolní pravomoci. Kompletní Evropský parlament by měl být plně zapojen do tvorby a monitorování hospodářské a fiskální politiky a do jmenování a odvolávání ministra financí eurozóny, neboť se předpokládá, že všechny členské státy nakonec přistoupí k euru. Úloha národních parlamentů může být posílena tak, aby mohly hrát větší roli při kontrole rozhodnutí svých národních vlád v otázkách HMU.
Měla by být vytvořena fiskální kapacita, která by zajišťovala stabilizační funkci eurozóny. Automatický stabilizátor neboli „rozpočet eurozóny“ by mohl zmírnit asymetrické makroekonomické šoky v eurozóně. Mohl by dále podpořit tolik potřebné strukturální reformy, zvýšit hospodářskou konvergenci a nabídnout členským státům prostor pro investice během recese. Rozpočet eurozóny by mohl být realizován v různých formách, jak ukazují nedávné návrhy členských států, akademiků a institucí. Jakákoli forma fiskální kapacity by měla podléhat kontrole Evropského parlamentu a měla by být řízena ministrem financí eurozóny. Kromě toho by měly být jako zdroj financování rozpočtu eurozóny upřednostňovány vlastní zdroje.
Tato fiskální kapacita by mohla mít podobu evropského systému dávek v nezaměstnanosti jako stabilizačního a solidárního mechanismu. Skutečný evropský systém pojištění v nezaměstnanosti s výraznou harmonizací by mohl zavést stabilizační funkci i přímé spojení mezi EU a občany a podpořit rozvoj evropského pilíře sociálních práv.
Eurobondy by mohly poskytnout další formu sdílení rizik. Společné vydávání dluhopisů ve formě eurobondů by mohlo zvýšit finanční a měnovou stabilitu a omezit nákazu mezi suverénními státy a bankovním systémem. Jejich konstrukce by měla vyvažovat stabilizaci a morální hazard prosazováním rozpočtové kázně prostřednictvím lepší společné správy ekonomických záležitostí.
Hospodářská a měnová unie by se měla stát více sociální a zaměřit se na vzestupnou konvergenci. Sociální rozměr by měl být co nejdříve začleněn do stávajících procesů, jako je evropský semestr. Dále by měl být zaveden závazný konvergenční kodex, jak navrhuje Evropský parlament, jehož konvergenční cíle by se měly zaměřit také na trhy práce, mobilitu pracovních sil, zdanění, sociální soudržnost a další sociální aspekty. Kromě toho by mělo být zavedeno „stříbrné pravidlo“ pro veřejné sociální investice, které by motivovalo veřejné investice členských států a odstranilo omezení stávajícího rámce řízení pro specifické oblasti sociálních investic s významnou hospodářskou a sociální návratností. Začlenění struktury správy sociálních otázek do správy HMU by podpořilo a usměrnilo státy eurozóny na základě společných dohodnutých standardů a zároveň ponechalo členským státům prostor pro rozhodování o jejich specifických sociálních politikách.
HMU by měla podporovat evropskou ekonomiku, která je moderní, udržitelná, sociálně spravedlivá a globálně konkurenceschopná. Měla by podporovat oběhové hospodářství a odpovědnou spotřebu. Strukturální zlepšení HMU by měla nejen zvýšit odolnost eurozóny v případě budoucích otřesů, ale také podpořit související politiky, jako je evropský pilíř sociálních práv, provádění Pařížské dohody a vývoj směrem k udržitelnému a spravedlivému daňovému systému. Volný pohyb osob, výrobků, služeb a kapitálu je další důležitou evropskou hodnotou, která by měla být základem jejích hospodářských politik.
Pohyb vpřed
Mezinárodní evropské hnutí vítá celoevropskou diskusi o budoucnosti Evropy a HMU, v níž mohou všechny zúčastněné strany sdílet své názory a občané mají možnost se do diskusí aktivně zapojit. Pokud bude dokument k úvahám o prohloubení HMU spojen s konkrétními místy pro dialog a účast, mohlo by se dosáhnout skutečné debaty o dalších krocích. Zároveň však nemůže být záminkou k odložení tolik potřebných reforem. Práce na stávajících návrzích a nezbytná veřejná a politická podpora by měly pokračovat podle plánu a co nejdříve by měla být svolána skupina odborníků, která by sepsala bílou knihu o druhé fázi reformy HMU, jak předpokládá zpráva pěti předsedů.