Sjednocování
Evropy po Helsinkách 1975
Konferenci, která
proběhla v Evropském domě v Praze dne 22. 9. 2015, společně
organizovali Evropské hnutí v České republice), Informační kancelář
Evropského parlamentu a Nadace Železné opony.
S důležitými a dosud nepublikovanými informacemi v hlavním bloku
vystoupil Jan Schneider, Milan Syruček, Oskar Krejčí, Miroslav Polreich,
Jaromír Novotný a Milan Linhart
Úvod – snižování napětí a posilování důvěry
Řečníky a program
konference uvedl Milan. Syruček. Místopředseda EH ČR Ladislav Říha následně
účastníky seznámil s aktivitami Evropského hnutí a důvody zaměření
konference. Analytik Jan Schneider zdůraznil, že cílem besedy je představení
subjektivních zkušeností a zveřejnění skutečností, které dosud nebyly
publikovány. Jako zastřešující téma pro příspěvky byla zvolena problematika snižování napětí při paralelním posilování
důvěry. Lze se při ukončení konfliktu vyhnout zárodkům konfliktů nového?
Jakou roli mohou v tomto procesu sehrát diplomaté a zpravodajské služby? V přímé
návaznosti na hlavní téma byl dalším diskutovaným bodem fenomén pravdivosti informace, respektive jejího
užití (motto: „kde je snaha dosáhnout
úplného míru, trpí pravda. Kde je snaha dosáhnout úplné pravdy, trpí mír.“).
Oskar Krejčí – kontext událostí
Politolog Oskar
Krejčí se ve svém příspěvku zaměřil na politický a historický rozbor událostí,
které vedly k podpisu závěrečného aktu Helsinské konference. Podle
Krejčího neměli představitelé signatářských států dostatečně jasnou představu o
konsekvencích podepsané dohody. Rozhodující bylo, že si obě obě strany sedli za
jednací stůl a dohodly limity a pravidla mezinárodní spolupráce. Co obnáší
závěrečný akt, bylo, zejména americkou diplomacií doceněno až ex post, a to do značné míry i díky aktivitám
Charty 77. Pro tuto konferenci je mimořádné, že období Helsinského procesu
dokazuje, jak mohou diplomaté a zpravodajské služby přispět ke snížení napětí mezi velmocemi.
Při analyzování Helsinek je třeba si uvědomit komplexní
situaci USA na konci šedesátých, respektive na začátku sedmdesátých let: válka
ve Vietnamu, situace v Chile, počátek aféry Watergate, zahraniční politika
řízení nejprve de facto a posléze de iure Henry Kissingerem – zastáncem
tzv. realpolitiky (ve smyslu deideologizace). Jak do tohoto rámce zapadá dohoda
o lidských právech, nebylo paradoxně mnohým západním politikům jasné.
Pokud se týká
zpravodajských služeb, přistoupila americká exekutiva v sedmdesátých
letech k jejich zásadní restrukturalizaci. Vývoj družic přispěl
k digitalizaci sběru informací, což představovalo kvalitativní zlom. Tento
technologický optimismus vedl k dočasnému upozadění lidských zdrojů ve
zpravodajské komunitě (např. Carterova administrativa propustila cca 800
zaměstnanců rozvědky). Trend skončil během vlády R. Reagana. V jeho
funkčním období (1981 – 1989) bylo navýšen rozpočet a došlo k reorientaci
na lidský faktor – nestačí fotografovat,
je třeba řídit činnost politických struktur. Další zásadní přelom proběhl
až za George Bushe mladšího – kdy došlo k ideologizaci zpravodajství.
Miroslav Polreich – hledání cesty
k porozumění je prací diplomacie a zpravodajství
M. Polreich se zaměřil
na své osobní zkušenosti ze své diplomatické i zpravodajské praxe. M. Polreich,
který vystudoval Mezinárodní vztahy na Vysoké školy politických a hospodářských
věd pod vedením prof. Jiřího Hájka, předního československého diplomata ministra
zahraniční a posléze mluvčího Charty 77, připomenul, že Pražské jaro mělo vliv
i na chod československé rozvědky. V době jeho aktivní činnosti ji řídil J.
Stern, který byl během normalizace také aktivní v Chartě 77. Zpravodajství
je podle M. Polreicha institucí, kde se musí o věcech hovořit tak, jak skutečně jsou. Je tedy místem
pro sběr informací a vyhodnocení jejich pravdivosti.
Co se týče snížení napětí a posílení důvěry, byla
role zpravodajských služeb podstatná např. v těchto případech:
·
Kubánské krize: výsledkem byla dohoda, která byla dodržována přes padesát let
·
Vietnamská válka: CIA byla první, kdo otevřeně hovořil o nezbytnosti odchodu
z Vietnamu. CIA dohromady s KGB dohodly to, za co dostal H. Kissinger
Nobelovu cenu míru
·
Šestidenní válka: jednání CIA a KGB neměla hmatatelný výsledek,
došlo však k vytvoření vzorce spolupráce (určitého esprit de corps), známého jako Spirit
of Glassboro
Invazi SSSR do
Československa je podle M. Polreicha důležité analyzovat na pozadí vztahů mezi
západním a východním blokem. Paradoxně se jedná též o průlomovou dobu
spolupráce (SALT 1, vesmírný výzkum etc.) a z toho vyplývající
nezasahování do stanovených oblastí zájmu obou velmocí.
Velikost státu
není určující pro ambice zpravodajství. M. Polreich věří, že velikost státu
není určující pro jeho zpravodajské ambice. Norsko vytvořilo prostor pro dohody
z Osla, Finsko sehrálo důležitou úlohu v rámci přibližování USA a
Iránu. Prostor pro ty, kteří mají potřebné vědomosti a odvahu se prosadit, je
vždy. Každý zpravodajec však musí splňovat nezbytná kritéria pro výkon služby –
odvahu, charakter, inteligenci.
V současné
době se podle M. Polreicha v českém prostředí přeceňují ambice Ruské
federace. Je třeba, aby NATO pochopilo svou budoucnost právě z hlediska snižování napětí a zvyšování důvěry.
Jaromír Novotný – vojenské aspekty snižování
napětí
Podle J. Novotného,
bývalého náměstka ministra obrany a velvyslance České republiky v Indii a Japonsku,
přepsaly události roku 1989 poválečnou mapu Evropy. Sjednocení Německa a rozpad
SSSR ukončilo systém Jalty. Konec Jaltského systému následně vedl
k finálnímu zničení posledních střípků systému Versaillského – Jugoslávie
a Československa. Rámec mezinárodních vztahů poté určovaly Helsinky. Tzn., že
se respektovaly státní hranice. Nové státy vnikaly, ale pouze v hranících
federací, kterých byly ještě v nedávné době součástí.
Helsinský systém přestal
platit v roce 1999 mezinárodní okupací Kosova. V roce 2008 vyhlásilo
Kosovo nezávislost, kterou uznaly západní státy. Reakcí Ruské federace byla
okupace Abcházie a Jižní Osetie. Rychlá válka s Gruzií v srpnu 2008
znamenala konec Helsinek – od této
doby platí pouze pravidlo silnějšího. To je v současné době vidět na
konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou (Krym, Podněstří). Žijeme v nebezpečné době, ve které neplatí pravidla.
Evropská Unie
prokázala v rámci své zahraniční politiky značnou neakceschopnost. Otázkou
budoucnosti je, zda budou USA a Rusko spolupracovat v otázce ISILu,
respektive Blízkého východu. Výhodou zpravodajců je, že mají zpravidla lepší
informace než politici. Nevýhodou je, že je extrémně složité přimět politiky,
aby se těmito radami řídili. Např. české vojenské zpravodajství disponovalo
v průběhu jugoslávského konfliktu exklusivními informacemi, které v praxi
nebyly využity.
Milan Syruček – Helsinský proces z pohledu
žurnalisty
Podle M. Syrůčka
byl Helsinský proces do značné míry ovlivněn vznikem Varšavské smlouvy. Další
inspirací bylo Pařížské jaro.
Aktivita studentských hnutí vedla k posílení jejich mezinárodní
spolupráce. Nejprve došlo k zasedání studentů západoevropských států
v Liege a posléze ke schůzce, které byli přítomni i zástupci
východoevropských států.
Samotný závěrečný
akt Helsinské úmluvy připravovalo v Ženevě okolo 1 000 expertů. Na
dvacet stránek textu se spotřebovalo údajně až 40 tun papíru. Tři čtvrtě roku
se např. diskutovalo o termínu detente
(uvolnění, uvolňování). Dalším
problematickým bodem byl termín neporušitelnosti,
respektive nedotknutelnosti hranic.
Na Helsinské
konferenci bylo zajímavé, že delegace seděly podle abecedního pořádku, což
vedlo ke kuriózním situacím (vedle delegace východního Německa seděla delegace
západního Německa). Delegace Československa byla umístěna mezi Turecko a Svatý
stolec. Československo v Helsinkách uspořádalo nejvíce dvoustranných
setkání (20). Poprvé od roku 1918 se setkali hlavy států Rakouska a
Československa.
M. Syruček
upozornil na skutečnost, že v diplomatických jednáních stejně jako v diplomatické
komunitě hraje důležitou roli faktor osobních vztahů (viz Kissinger / Dobronin,
Reagan / Gorbačov)
Jan Schneider – praxe a realita
J. Schneider se ve svém výstupu
vyjádřil k rozšiřování NATO. Domnívá se, že díky němu bude Moldávie
v blízké budoucnosti následovat ukrajinský scénář. Havlův citát chcete-li pomoci nám, pomozte Rusku, byl
zapomenut. Havlovo heslo nejsme jako oni, nebylo pochopeno.
Podle J. Schneidera zpravodajci mohou
často balancovat a v určitém
smyslu stát na hraně konfliktů svých
států (viz Oleg Gordievsky). Proto někteří vnímali pozitivně, když se stal
generálním tajemníkem UV KSSS J. Andropov, který měl k této komunitě
blízko. Dobří zpravodajci jsou pak povinni vyhledávat
pravdu.
Jan Schneider připomenul, že na
sovětské straně měli největší připomínky proti vojenské okupaci Československa
vojáci „spřátelených armád“. Dále dodal, že ke snižování napětí neslouží pouze
„velké informace“ ale také informace
banální, které vedou k lepšímu poznání druhé strany.
Milan Linhart – neuvěřitelná realita
Milan Linhart nejprve
představil bohatou činnost Nadace Železné opony a následně pohovořil o dosud
nezveřejněných rozhovorech uskutečněných se synem sestřeleného amerického pilota
letadla U2 Garry Powerse a synem Nikity Chruščova, Sergejem, o událostech, jak
je, v kontextu doby osobně vnímali jejich otcové. Zásluhou Milana Linharta
jsou tyto zásadní dobové informace zpracovány do historického kontextu a
jsou k dispozici veřejnosti.
Kromě řady jiných významných hostů
v rámci konference dále vystoupil se zajímavými informacemi významný politik
a český novinář Petr Uhl, člen
československé delegace v Helsinkách Jiří
Opršal, český politolog Zdeněk
Zbořil a bývalý velvyslanec ČR v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta.
Fotografie z akce
