Restituční tečka a církevní restituce

Dne 18. září 2012 proběhla panelová diskuse na téma Restituční tečka a církevní restituce, kterou uspořádalo Evropské hnutí v České republice a družstvo FONTES RERUM. V diskusi se jednalo o vyslovení názoru, zda je třeba v naší společnosti restituční tečka, k jakému datu a po vyřešení jakých otázek může být restituční tečka schválena. Dále se panelisté i zúčastnění diskutující měli vyjádřit, zda souhlasí s tezí, že římsko-katolická církev byla vlastníkem řady nemovitostí, ale byla omezena v užívacím právu nakládat s výnosy z tohoto majetku a dále i omezena v dispozičním právu na tento majetek. A vyslovit se k problematice, do jaké míry omezit či neomezit rozsah vraceného majetku a proč a jakým způsobem řešení realizovat.            K tématu jako panelisté vystoupili: Karol Hrádela, advokát a vedoucí katedry Vysoké školy obchodní, o.p.s. Praha. Dále Cyril Svoboda, politik a právník a Jaroslav Šebek, historik a publicista, působící v Historickém ústavu AV České republiky.Na úvod bylo konstatováno, že klasické restituční majetky (kláštery, kostely, atd.) byly navráceny v červnu 1990 a v současné době se převážně jedná o hospodářský majetek (lesy, pole, atd.). Jedná se z 98% o navrácení katolické církvi a v této souvislosti bylo konstatováno, že jak ke katolické, tak i evangelické církvi existují u nás složité vztahy. Politicky byl proces mnohokrát řešen; v současné době probíhá jeho řešení ve značně extrémním názorovém prostředí. A proto je třeba konsolidovat pozici státu vůči církvím a ukončit platnost komunistického zákona z roku 1949 vyřešením církevních restitucí, aby mohla nastat restituční tečka. Začátek řešení restituce proběhl v roce 1990 a přinesl pokusy rozšiřovat časové období a okruh restituovaných osob. Dá se předpokládat, že schválení církevních restitucí povede k povzbuzení nátlakových skupin, prostřednictvím parlamentu dosáhnout rozšíření restituovaných osob a období kompenzace. Existuje politický konsensus nepřekročit hranici 25. únor 1948, diskutující vyjádřili řadu odůvodněných pochyb o dodržení tohoto limitu. Byla vyslovena obava, že schválení zákona o církevních restitucích způsobí prosazování řady dalších požadavků včetně těch, kteří přišli o majetek po květnu 1945, což by silně zasáhlo veřejné finance. Hovořilo se i o vlivu Evropského soudu pro lidská práva.Velmi široká diskuse zúčastněných vedla k vyjádření názoru, zda je vůbec třeba restituční tečka v této zemi a k jakému datu ji schválit pro budoucnost. Je velice důležité přesně definovat její konec vzhledem k nutnosti zachovat implicitní předpoklad tržní ekonomiky, tj. nedotknutelnost vlastnických práv. Jako další problém se jeví požadavek změnit dosud platné omezené dispoziční právo církví na neomezené a tak vzniká otázka jak transformovat právo na nakládání s majetkem – zda církevním fondem nebo jiným způsobem. Panelisté poukázali na to, že v současné době existuje přesná vědomost pouze o tom, komu církevní majetek nepatří a to byla církev s výjimkou maximálně církevních právnických osob (farnosti). Dále se v současné době projevuje snaha řešit příliš velký církevní majetek. Byl připomenut způsob řešení pozemkové reformy presidentem Masarykem v roce 1919 formou zvláštní úpravy o odškodnění formou symbolické náhrady. Dnes se navrhuje stoprocentní odškodnění. Dalším diskutovaným problémem je osamostatnění církví od státu. Pokud bude církev dostávat finanční prostředky od státu, tak bude odvozovat svojí roli od moci veřejné, protože na ní bude záviset.Bylo mimo jiné konstatováno, že na žádném řešení nebude pravděpodobně dosaženo plné shody celé společnosti. Jako racionální se jeví, co nejrychlejší skončení finanční podpory ze strany státu a pro to je třeba urychleně vytvářet podmínky.