Reforma stavebního spoření

Evropské hnutí v České republice a družstvo FONTES RERUM uspořádali dne 18. října 2011 panelovou diskusi na téma „Reforma stavebního spoření“. Jako panelisté na toto téma vystoupili: Ladislav Minčič, 1. náměstek ministra financí, V. Staňura, předseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny, Petr Teplý, zástupce ředitele Institutu ekonomických studií, Fakulta sociálních věd University Karlovy a Jaroslav  Vostatek, profesor Vysoké školy finanční a správní z Prahy. Seminář moderoval Jan Mládek, předseda družstva FONTES RERUM.
      Diskuse ukázala, že stavební spoření, které má své počátky po 1. světové válce v Německu a Rakousku jako určitá vzájemná pomoc v bytové nouzi, byl koncipován vzhledem k faktu, že bylo třeba stavět domy a nebyl dostatek úspor. Systém fungoval na principu: pět lidí spořilo a jeden stavěl. Systém existoval bez státní dotace. Systém se rozvíjel v českých zemích s podporou státu jako spoření mladých. V 90. letech začala expanze tohoto produktu se zavedením masivní dotace. V této době dosáhla státní dotace v Česku nejvyšší hodnoty v roce 2005, a to 16,09 mld. Kč a v následujících letech se postupně snižovala; v roce 2010 dosáhla hodnoty 11,74 mld. Kč. Bylo konstatováno, že stavební spoření tvoří podstatnou část finančních aktiv domácností. K polovině roku 2011 se stavební spoření podílí 17,4% na celkových aktivech jednotlivých domácností. Zajímavý je i údaj o vývoji podílu podpory stavebního spoření na celkových výdajích státního rozpočtu. Vrchol byl dosažen v roce 2005 1,7% celkových výdajů státu a dále tento podíl průběžně klesá. V roce 2010 dosáhl 1% celkových výdajů státního rozpočtu. Mimo jiné bylo konstatováno, že většina lidí nečerpá maximální státní podporu. U „starých smluv“, kde státní podpora činila maximálně 4 500 Kč, dosahovala průměrná výše čerpané podpory 3 335 Kč, podíl činil 75%. U „nových smluv“, kde je státní podpora 3 000 Kč, dosahuje průměrná výše čerpané podpory 1 658 Kč a tvoří 55%.
Řádné úvěry ze stavebního spoření po uplynutí cyklu tvoří jen zlomek úvěrů, poskytovaných stavebními spořitelnami. Prostředky jsou nejčastěji využívány jako vlastní vklad pro půjčky na pořízení bydlení. Z  makroekonomického pohledu produkt nevyvolává multiplikační a akcelerační účinky. Daňové příjmy, vzešlé z činností vyvolaných systémem stavebního spoření  převyšují výdaje státu na podporu klientům stavebního spoření.
Dochází ke snížení sazby státní podpory ve všech smlouvách na 10% a za rok 2011 ke zdanění ve výši 15%. Peníze ze stavebního spoření mohou být použity pouze na bydlení, což považuje ministerstvo financí za logický krok. Při hodnocení významu státní podpory stavebnímu spoření někteří panelisté uváděli, že produkt bez státní podpory by byl na trhu nezajímavý a neprodejný. Dokumentuje to i fakt, že existuje v současné době velký počet smluv, kde po 6ti letech spoření 20 000 Kč ročně, uspoří účastníci necelých 150 000 Kč. Zároveň bylo poukázáno na fakt, že pouze 17% nízkopříjmových klientů využívá tento produkt, ale klienti střední třídy (30 – 70 tisíc Kč měsíčního příjmu) čerpají až 70% z celkové částky státních dotací.
Z hlediska dalšího vývoje se očekává, že produkt stavebního spoření se postupně pro obyvatelstvo stane řešením v souvislosti s obecným zajištěním zahrnující například penzijní připojištění, zdravotní připojištění atd. Lze očekávat, že státní dotace se bude dále snižovat a dojde pravděpodobně až k jejímu zrušení. Dále byly uvedeny některé zkušenosti např. z Rakouska, Německa, kde žádné dotace státu v této oblasti nejsou zavedeny, a produkt funguje. Někteří diskutující uváděli i nerovné podmínky pro uvedení konkurenčních produktů na trh. Jako řešení se navrhuje sjednotit přímé a nepřímé dotace státu v horizontu pěti let s tím, že uspořené peníze z dotací by mohly být přesunuty ke zvýšení starobních důchodů střední třídy.