Poučení z IPB nekončí …

Dne 10. února 2011 Evropské hnutí v České republice a družstvo FONTES RERUM zorganizovalo panelovou diskusi  na téma Poučení z IPB nekončí …. s podtitulem: Vhodný bič na politické protivníky nebo přerod českého bankovnictví k lepšímu? Diskuse se jako panelisté zúčastnili: Michal Hrubý, který v letech 1994-1999 byl ve funkci předsedy a místopředsedy výkonného výboru Fondu národního majetku, dále Ondřej Jonáš, který je investiční bankéř a Jan Macháček, novinář z časopisu Respekt.
V úvodu panelové diskuse moderátor pan Mládek osvěžil vývoj situace kolem IPB od jejího vzniku po uvedení současných sporů, které jsou vedeny v souvislosti s posuzováním správnosti postupu, který byl při této privatizaci zvolen.
Panelisté upozornili mimo jiné, že jako předmět sporu, který se táhne dodnes, byl postup ČNB během víkendu 16.- 19. června 2000, kdy byl dohodnut prodej IPB a to jediné bance. Bylo prodáno 36% akcií IPB za 3 mld. Kč Nomura Int. Londýn a poskytla IPB podřízený úvěr za 6 mld. Kč. Hlavním záměrem Nomury bylo ovšem získat skupinu pivovarů České pivo (včetně plzeňského Prazdroje). Byla uzavřena tajná smlouva mezi tehdejším vedením IPB a Nomurou, umožňující jí získat skupinu českých pivovarů, kterou následně prodala jihoamerické firmě SAB a zaplatila za ni bezcennými akciemi IPB. Plzeňský Prazdroj označuje též za příčinu aktivity některých aktérů této kauzy (Kalousek, Tlustý), kteří se již v 90.-tých letech angažovali v Plzeňském Prazdroji a v procesu narovnání s Nomurou.
Jako zásadní selhání byla všemi diskutujícími označena ztráta státní kontroly nad IPB za vlády V. Klause koncem roku 1993. Po rozdělení Československa zůstala ČR prakticky bez devizových rezerv a Nomura byla jedinou mezinárodní investiční bankou, která byla ochotna vést emisi českých státních dluhopisů na eurodolarovém trhu v Londýně.  Jako další zásadní chyba byla v diskusi označena realizovaná koncepce budování IPB s malým kapitálem. Dostala se tak následně do značných problémů a pod tlak bankovního dohledu ČNB. IPB však velmi úspěšně budovala síť a získala drobné střadatele po přeměně Poštovní banky na Poštovní spořitelnu. Vedle České spořitelny se tak stala druhou retailovou bankou s přístupem k českým domácnostem a jejich spořícím účtům. Vedle toho přímo nebo nepřímo ovlivňovala zhruba třetinu českého průmyslu. Případný kolaps IPB by tak přinesl ohrožení financování této části průmyslu a vedl by k pravděpodobnému poklesu HDP o 2- 4%, což byl optimistický odhad.
Jako další selhání je dnes označován fakt, že v roce 1998 nedošlo za vlády J. Tošovského k dokončení privatizace IPB místo nucené správy, která byla vyhlášena v červnu 2000. Bezprostředně po tom uzavřel nucený správce, jmenovaný ČNB, s ČSOB smlouvu o prodeji banky za symbolickou 1 Kč. Následně vláda ČR uzavřela s ČSOB smlouvu o státní záruce na celou aktivní stranu bilance podniku IPB a tím umožnila ČSOB, aby nebonitní aktiva podniku ČSOB nemusela oprávkovat. Všechna aktiva IPB tak mohly být přeneseny do státní Konsolidační banky za nominální hodnotu tohoto aktiva a tak došlo k převodu nebonitních aktiv z ČSOB na Konsolidační banku, která tak nesla zejména náklady za nesplácené úvěry. ČSOB zaplatila za záruky státu 2 mld. Kč.
Nucená správa měla dramatické politické konsekvence a projevoval se vzrůstající nátlak všech, kdo byli na impériu IPB napojeni. V tzv. Londýnské arbitráži v roce 2006 ČR prohrála z důvodu rovného postupu státu vůči ostatním bankám, jako Komerční bance, České spořitelně a IPB na druhé straně. Soud uvedl, že všechny banky měly nárok na stejnou státní pomoc. Další vývoj pak byl silně ovlivněn počínáním tzv. první vlády premiéra Topolánka, která odstoupila od pohledávky ve výši 111 mld. Kč a zaplatila Nomuře, přestože ta byla v letech 2004-2005 sama ochotna platit českému státu.
Diskuse přinesla hodnotící názory nejen na vývoj situace, ale i hodnocení kvality veřejné správy v ČR, vlády a justice. ČNB jednala v této krizové situaci pozdě, velmi liknavě a nakonec převalila problém na stát. Diskutována byla i úloha a selhání Klausovy vlády, která se v roce 1993 vzdala majority a podporovala budování bankovně-průmyslového impéria IPB. Někteří diskutující poukazovali na prioritní zájem Nomury o Plzeňský Prazdroj a upozorňovali v této souvislosti, že Plzeňský Prazdroj byl a je také příčinou aktivity některých aktérů kauzy IPB (Miroslav Kalousek, Vlastimil Tlustý), kteří počátkem devadesátých let působili v představenstvu Plzeňského Prazdroje. Bylo poukázáno na výměnu auditora v době vlastnických změn. Bylo poukázáno na fakt, že se prokazuje, že vypovídající schopnost vlastního účetnictví ve finančním sektoru je informace velmi vágní a tvarovatelná.
Několikrát bylo konstatováno, že chybí osobní zodpovědnost za jednotlivé počiny a že veřejný sektor u nás je silně ovlivňován zájmovými skupinami. To v podstatě přináší privatizaci zisků, ale socializaci ztrát.