U příležitosti Dne Evropy 2010 a 10. výročí CESES FSV UK v Praze se pod záštitou:
Martina Bartáka, místopředsedy vlády a ministra obrany,
Františka Bublana, předsedy Výboru pro bezpečnost PS PČR,
Juraja Chmiela, ministra pro evropské záležitosti,
Jana Kohouta, místopředseda vlády a ministra zahraničích věcí,
Jakuba Končelíka, děkana Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy,
J.E.Arturo Laclaustra Beltrána, velvyslance Španělska v České republice,
Martina Peciny, ministra vnitra
konala mezinárodní konference Lisabonská smlouva a budoucnost evropské bezpečnostní politiky
Pozvánka na konferenci ve formátu PDF
Ve čtvrtek 6. května 2010 se u příležitosti Dne Evropy a v rámci předsednictví Španělska v Radě EU uskutečnila v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR mezinárodní konference „Lisabonská smlouva a budoucnost evropské bezpečnostní politiky“. Hlavním organizátorem konference bylo Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK s podporou Zastoupení Evropské komise v ČR a velvyslanectvím Španělska v ČR. Partnery konference byly společnosti LOM Praha, s.p., Pramacom, Omnipol, a.s. a nevládní organizace Evropské hnutí. Mediálními partnery byly společnost MS Line a portál Euractiv. Důležitost konference podtrhla i účast místopředsedy vlády a ministra obrany Martina Bartáka, ministra vnitra Martina Peciny, ministra pro evropské záležitosti Juraje Chmiela a předsedy zahraničního výboru PSP ČR Jana Hamáčka. Konference se setkala s velkým zájmem veřejnosti: zaregistrovalo se na ní více jak 200 účastníků.
V úvodním vystoupení o důsledcích ratifikace Lisabonské smlouvy na Společnou bezpečnostní a obrannou politiku (CSDP) zdůraznil místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták, že klíčovou otázkou bude schopnost EU reagovat na krize různého druhu nejen uvnitř, ale i vně Unie. Ministr rovněž zdůraznil nutnost větší spolupráce civilních a vojenských složek jednotlivých členských zemí. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel pak připomněl, že zahraniční politika Unie se musí opírat o reálně fungující bezpečnostní prvky. Hlavním pilířem bezpečnosti ČR nicméně podle něj bylo a vždy bude NATO, přičemž upozornil na deficit spolupráce mezi NATO a EU v bezpečnostní oblasti. Ministr vnitra Martin Pecina poznamenal, že Lisabonská smlouva povede k většímu tlaku na hledání konsensu a to i v oblasti bezpečnostní politiky. Zdůraznil také, že mezi priority evropské bezpečnostní politiky nepochybně patří boj proti organizovanému zločinu jako celku a v tomto rámci zvláště boj proti obchodu s drogami. Arturo Laclaustra Beltrán, velvyslanec Španělska v ČR upozornil na problematiku ilegální migrace, která je pro jeho zemi jednou z klíčových bezpečnostních výzev.
Generál Miguel Ballesteros Martín, ředitel Španělského institutu pro strategická studia v hlavním vystoupení konference nejprve stručně zhodnotil historii vývoje evropské bezpečnostní politiky od přijetí Jednotného evropského aktu v únoru 1986. Podtrhl, že pokud se Evropa nebude dále integrovat a to i bezpečnostní oblasti reálně hrozí, že mezinárodní systém bude ovlivněn čínsko-americkou bipolaritou. Evropská integrace nemůže postupovat pouze po ose takzvané soft power. Tento termín totiž Evropané oproti jeho původní konceptualizaci Josephem Nayem rádi dezinterpretují. Evropa naopak musí dokázat úspěšně kombinovat jak soft, tak i hard power a tyto následně dovedně využívat v podobě tzv. smart power, tedy chytré síly nebo moci. Vystoupení generála Ballesterose bylo úvodem první panelové diskuse věnované budoucímu vývoji společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Na jeho úvod vznesl moderátor panelu vedoucí SBP CESES Miloš Balabán otázku nakolik může být EU mocností bez státu a jednotné armády. Antonio Álvarez Barthe, zástupce politického ředitele španělského ministerstva zahraničí se přiklonil k tomu, že EU by neměla mít ambice být supervelmocí – státem, se svojí armádou neboť udržet takový model by bylo pro EU velmi složité. S tímto názorem se ztotožnil také Ivan Dvořák, ředitel Evropského centra vrtulníkové podpory, LOM Praha podle kterého Evropa vlastní armádu nepotřebuje. Naopak za vybudování evropská armády, byť v dlouhodobém horizontu se postavil předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Ředitel Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč Josef Janošec v této souvislosti připomněl, že již počátkem nynější dekády bylo zpracováno několik zahraničních odborných studií, které připouštěly možnost a výhodnost vybudování jednotné evropské armády. Podnětný příspěvek v první panelové diskusi vnesl do diskuze z publika francouzský velvyslanec Pierre Lévy, když zdůraznil zcela ústřední význam moci v mezinárodní politice a upozornil na skutečnost, že Evropa má s tímto faktem inherentní problémy, které její politiku hodně limitují.
Tématem druhé panelové diskuse konference byly bezpečnostní výzvy, které pro Evropu plynou z oblasti severní Afriky a Maghrebu a mají samozřejmě mimořádný význam pro španělskou bezpečnostní politiku. V úvodu vyzdvihl důležitost regionu nejen v národním, ale i evropském a mezinárodním kontextu Pedro Villena Perez, zástupce generálního ředitele pro záležitosti Maghrebu Ministerstva zahraničních věcí Španělska. Ústředním bodem jeho argumentace byla především geografická pozice v těsné blízkosti EU. Existuje zde proto nejzjevnější propojení mezi evropskou a regionální bezpečností. V tomto kontextu Perez zmínil především problematické vztahy mezi jednotlivými zeměmi regionu, organizovaný zločin a migraci a problematiku neustálých a často nepříliš zdařilých transformačních projektů, které zhoršují už tak špatnou situaci místního obyvatelstva. Hlavní bezpečnostním cílem v oblasti je tedy zajištění stability skrze rozvoj institucí i místních ekonomik směrem k odstranění nejpalčivějších společenských problémů. Ohled je třeba rovněž brát na problematiku terorismu a Západní Sahary a v neposlední řadě také problematiku populačního růstu. Zde jde především o vyšší zastoupení mladé populace, která má omezené perspektivy osobního růstu, či zlepšení životních podmínek. Ředitel Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK profesor Eduard Gombár k tomu poznamenal, že právě taková absence perspektivy nahrává aktivitám extremistických skupin v oblasti, skupin často cizího původu. Zástupce ředitele Španělského institutu pro strategická studia Ignacia García Sánchez, zdůraznil, že obecné problémy společné všem zemím regionu jsou nedostatek regionální integrace a nedostatečná, především dopravní, infrastruktura, což má významný dopad na potenciální správu a kontrolu území, ale i schopnosti zabezpečit základní potřeby obyvatel. Z evropských zemí hrají ve vztahu k regionu prim Španělsko a Francie, přičemž je otázkou, která z těchto zemí momentálně dominuje tvorbě příslušné evropské politiky. García pak zdůraznil, že se evropská politika vůči oblasti musí opírat o trojici pilířů: multilateralismus, dlouhodobý přístup a legitimitu.
Třetí, závěrečná, panelová diskuse se věnovala problematice ilegální migrace do EU jako naléhavé bezpečnostní výzvě a jejím dopadům na českou a španělskou bezpečnostní politiku. Zúčastnili se jí přední experti z obou zemí: Gil Arias Fernández, náměstek ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX), Jesús Fernández Caballero, zástupce generálního ředitele pro mezinárodní vztahy a imigraci Ministerstva vnitra, Tomáš Haišman, ředitel odboru azylové a imigrační politiky Ministerstva vnitra ČR a Pavel Čižinský z Organizace pro pomoc uprchlíkům,
V příspěvcích jednotlivých expertů a následné diskuzi mimo jiné zaznělo, že vnímání ilegální migrace jakožto bezpečnostního problému je do značné míry způsobeno proměnou diskurzu. Ještě v 70. letech nebyla ilegální migrace vnímána ani jako bezpečnostní riziko, ovšem v dnešní době se stala jednou z nejvážnějších nejvážnějších hrozeb. Shoda panovala v tom, že imigrace jako taková je pozitivním fenoménem, ovšem často se na ni váží některé negativní prvky, mj. aktivity organizovaného zločinu (zde především obchod s lidmi). Primárním úkolem státních orgánů, které mají problematiku migrace v gesci by měl být boj proti těmto negativním prvkům, a to v prvé řadě ve spolupráci se zdrojovými zeměmi migrace.
V diskusi byla zdůrazněna skutečnost, že ilegální pobyt na území cizího státu není kriminálním činem, jak by se často mohlo zdát z novinových zpráv, ale pouze správním deliktem. To znamená, že i nelegálním migrantům musí být za všech okolností garantována základní lidská i sociální práva. Osoby aktivně zapojené do obchodu s lidmi, ale musí být naopak vystaveni co nejpřísnějšímu trestnímu postihu.
Co se týká rozdílného bezpečnostního rizika ilegální migrace pro Španělsko a Českou republiku, bylo zmíněno, že vzhledem k absenci společných hranic se zeměmi mimo Schengenský prostor, představuje tranzitní migrace pro ČR relativně malý problém. Naopak pro Španělsko je to problém velmi závažný vzhledem ke geografické blízkosti severoafrického pobřeží. Experti se nicméně shodli na nutnosti společného přístupu v boji proti nelegální migraci i přesto, že dopady nelegální migrace na jednotlivé státy EU mohou být velice odlišné.
Závěr konference pak patřil neformálnímu společenskému setkání u číše vína v jehož rámci proběhl křest nové monografie SBP CESES FSV UK „Nezápadní aktéři světové bezpečnosti“ (Miloš Balabán, Antonín Rašek a kol., Karolinum 2010). Kmotry monografie byli místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková, vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Irena Moozová, velvyslanec Španělska v ČR Arturo Laclaustra Beltrán, děkan FSV UK Jakub Končelík a nestor českých novinářů Jan Petránek.