Evropské hnutí v České Republice, Univerzita
Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung
v České republice organizovali panelovou diskusi na téma Integrace Evropy je
český národní zájem, Devět let České republiky v Evropské unii, Vize a pozice
České republiky v EU, která se konala dne 13. března 2013 od 17:00 do 19:00 hod
v přednáškovém sále Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, České mládeže 8.Lektory panelové diskuse byli dva bývalí senátoři, kteří se dobře znají
už ze Senátu ČR a sice Daniel Kroupa, místopředseda UEF a Edvard Outrata,
místopředseda EH v ČR.
Pan
Kroupa uvedl diskusi představením Edvarda Outraty, jak na profesní, tak i na osobní
úrovni a pan Outrata tak měl možnost zavzpomínat na situaci v Československu po
válce a na první kroky v informačních technologiích na Ústavu matematických
strojů stejně jako na první dojmy ze Statistického úřadu v Kanadě.
Po
představení a uvítaní tak již nic nebránilo tomu se vrhnout přímo na téma. Pan
Outrata se věnoval otázkám jako, co je českým zájmem v Evropě a ve světě a proč
integrovat Evropu. Vrátil se tak k základům vzniku spojené Evropy a sice k
potřebě míru v Evropě a připomněl, že spojená Evropa byla založena za účelem
míru a ne jak se dnes může zdát, za účelem prosperity a jakéhosi vnějšího
projektování. Otázkou však ale dnes zůstává; co tedy s politickou integrací?
Počala se integrace, kterou je potřeba dokončit nebo od ní odstoupit.
Rovněž
za velice důležitý považoval pan Outrata vztah mezi institucemi a démosem.
Existuje evropský démos? „Pokud ne, tak budou existovat jen dohody na úrovni
vlád … aby byla Evropa demokratická tak musí být založena na dému a pokud
evropský démos není, tak pak Evropa nemůže být demokratická“. Instituce a démos
mají k sobě obousměrný vztah a vznikají společně. Démos se snaží realizovat a
zakládá instituce a instituce rozvíjí povědomí dému.
Zmíněna
byla i už mnohokrát opakovaná otázka suverenity států delegující pravomoci
Bruselu. Pan Outrata však zdůraznil, že neomezenou suverenitu neměly státy
nikdy, protože nikdy si nemohly dělat cokoliv chtěly. Zároveň také varoval před
přílišnou posedlostí suverenitou, kdy za jediné období v českých dějinách, kdy
byl náš stát skutečně suverénní, považuje období mezi lety 1918 – 1939 a právě
po tomto období následovala léta velice těžká. „Suverenita tedy není zárukou
bezpečnosti, ani možnosti ovlivňovat vztahy v rámci nějakého celku.“ A proto by
mělo být českým zájmem, aby byla Evropa spojená v organizaci, kde bychom si
měli hledat malé mechanismy, aby náš vliv byl silnější a zároveň mít a
podporovat i lidi kteří se v systému umí pohybovat, umí s okolními státy dobře
komunikovat a zvyšovat tak vliv České Republiky.