Evropské hnutí v České republice a FONTES RERUM pořádalo panelovou diskusi na téma: Fukušima!? (O čem to vlastně bylo? Fukušima = 10% Černobylu? Co to udělá s Japonskem? Co s Evropskou unií? Bude se dostavovat Temelín?), která se konala ve čtvrtek 23. června 2011 v 17.00 hodin v místnosti č. 217 v Klubu techniků na Novotného lávce 5, Praha 1. V diskusi vystoupil:Petr Krs – místopředseda, Státní úřad pro jadernou bezpečnost;Jiří Marek – nezávislý konzultant v oblasti jaderné energetiky a životního prostředí, Praha; Dalibor Stráský – jaderný technik, zmocněnec Hornorakouské vlády pro jadernou energetiku. Diskusi moderoval předseda družstva FONTES RERUM Jan Mládek.
Byla podána podrobná informace o vývoji situace a způsobu řešení vzniklé havárie. Přednášející se shodli, že se jednalo o souběh dvou přírodních katastrof svým způsobem nevídaných. Došlo k destrukci infrastruktury v oblasti jaderné elektrárny Fukušima, zastavení štěpné reakce, ztrátě dochlazování aktivní zóny v důsledku poškození záložních dieselgenerátorů vlnou tsunami. To vedlo k postupnému tavení paliva v aktivní zóně s následným havarijním i řízeným únikem produktů štěpení do okolního životního prostředí. Uvedli, že přestože je tato havárie elektrárny klasifikovaná Mezinárodní komisí pro atomovou energii nejvyšším stupněm 7, tak nikdo nezemřel a ozáření personálu bylo udrženo v rozumných mezích. 
Havarijní opatření v okolí jaderné elektrárny znamenaly evakuaci asi 160-ti tisíc obyvatel v okruhu do 20 km od jaderné elektrárny a obyvatelům v okruhu 20 – 30 km bylo doporučeno ukrytí. Bylo konstatováno, že únik z Fukušimy byl asi 10x menší než v Černobylu. Významnou roli hrály odlišnosti v tepelném „výkonu“ emise a jejich rozptylových podmínkách, menší určité nepatrné rozdíly v uvolňovaných radionuklidech a jejich formách. Bylo zdůrazněno, že v případě Černobylu se jednalo o výrazně odlišné přírodní radiační prostředí krajiny a života na velmi nízké úrovni. Dlouho se diskutovalo o způsobu mediálního informování o stavu a vývoji situace ve Fukušimě. Často byly podány chybné interpretace, docházelo k pletení si základních pojmů a k prahnutí po senzaci a vydávaných manipulativních titulků. Pro srovnání diskutující uváděli jiné, veřejností a médii příliš nekomentované, havárie, které poškozují životní prostředí a způsobují ztráty na životech, např. automobilismus, atd. Strach z možnosti vzniku havarijní situace v budoucnu a neznalost problematiky jaderného inženýrství vedou k generování všeobecného pocitu strachu z této oblasti energetiky. Dále bylo konstatováno, že obor zažívá boom v Číně a Asii a situace v střední Evropě je charakterizována úbytkem odborníků na jadernou problematiku. Při této příležitosti vznikla akademická diskuse, zde technická společnost je životaschopná v tom smyslu, zda se dokáže sžít s výsledky technického rozvoje civilizace, zda umí eliminovat následky případných problémů a havárií, které mohou nastat a zda je schopna poučení se ze vzniklých katastrof. Diskutující se shodli, že je podstatná současná situace rozhodování a hledání řešení energetické budoucnosti bez jádra. Tyto důležité procesy o naši budoucnost musí být podřízeny kompetentnosti těch, kteří rozhodují. Je třeba provést prověrky stávajících reaktorů i chytaných projektů. Je třeba neustále usilovat o zvyšování jaderné bezpečnosti