Důchodová reforma v ČR: spása anebo zmar?

      
Evropské hnutí v České republice a  FONTES RERUM připravili panelovou diskusi: “Důchodová reforma v ČR: spása anebo zmar?” která se konala ve čtvrtek 16. prosince 2010 v 17.00 hodin v místnosti č. 217 v Klubu techniků na Novotného lávce 5, Praha 1.        
 V úvodu diskuse vystoupili Jiří Rusnok – president Asociace penzijních fondů, Jaroslav Šulc – ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů a Jaroslav Vostatek – profesor Vysoké školy finanční a správní. Večer moderoval Jan Mládek, přeseda družstva FONTES RERUM. Průběh diskusního večera ukázal, že základními problémy situace je zejména špatný vývoj poměru mezi počtem pracujících a počtem důchodců. Diskutující se shodli, že stěžejní vliv na vývoj a zlepšení tohoto negativního poměru má prodloužení doby odchodu do důchodu, zvýšení porodnosti a řízená imigrace mladých a vzdělaných a jejich integrace do české společnosti. Bylo konstatováno, že současná realita se vyznačuje intenzivním přesvědčováním celé společnosti, že jediným řešením problému jsou kapitálové penzijní fondy. Přednášející poukázali na fakt, že vzhledem k vysokým správním nákladům penzijních fondů (až 10%), dochází ke ztrátě úspor a tudíž nízkým průměrným reálným výnosům (3-4%) a to ve většině zemí. Tento jev bylo možno pozorovat již před krizí a vedl řadu zemí k snaze zrušit nebo podstatně omezit povinný kapitalizační pilíř (Slovensko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, atd.).
Zhodnocením vývoje reálné situace ve světě panelisté konstatovali, že se situace bude nadále vyvíjet negativně. Dá se očekávat bankrot nejméně tří zemí (Řecko, Irsko, Portugalsko), což ovšem představuje ten optimističtější scénář budoucího vývoje. Lze předpokládat, že to nastane nejdéle do tří let a že jejich obligace mohou držet i české penzijní fondy 3. pilíře. V České republice druhý pilíř zatím neexistuje. Bylo konstatováno, že tato skutečnost nastala vlivem zavedení kuponové privatizace u nás a jejího následného špatného hodnocení. V současné době převládá názor, že je racionální, aby druhý pilíř nevznikl. Skutečnou výzvou pro řešení situace je pozitivní program. Mimo porodnosti, prodlužování doby odchodu do důchodu a pozitivní imigrace je to otázka hledání jiných zdrojů pro důchody. V diskusi byly uváděny příklady, jaké penzijní systémy existují ve světě a jak je lze hodnotit. (Dánsko, Maďarsko, Chile, panevropský penzijní systém).Při hodnocení výsledků druhého „Bezděkova penzijního systému“ u nás byla vyslovena kritika výsledků závěrů této komise. Tato kritika zdůrazňovala zejména ignorování penzijní teorie a politiky, přílišnou orientaci na dílčí privatizaci veřejných penzí, neuvedla žádné údaje o pravděpodobných dopadech privatizace na penze a státní rozpočet, atd.
Diskuse vedla k závěru, že jakákoliv změna důchodového systému je v České republice vysoce politické téma a to utlumí razantnost kroků, které by měly být v budoucnu provedeny. Jako jednoznačné prvky pozitivního ovlivnění změny důchodového systému byly tedy diskutujícími označeny: prodloužení doby odchodu do důchodu, cílené zvyšování porodnosti, podporovat imigraci cizinců, kteří jsou mladí, vzdělaní, zdraví a adaptibilní, zabránit vzniku druhého pilíře a dále hledat další zdroje financování penzí, např. zavedením jedné sazby DPH.