Příprava na euro chce solidní hospodářskou politiku

Jako podnět k diskusi na toto aktuální téma přednesli své příspěvky Oldřich Dědek, národní koordinátor zavedení Eura v České republice, Vladimír Dlouhý z Goldman Sachs ČR, investiční bankéř Raiffeisen Bank Praha Aleš Michl a člen bankovní rady České národní banky Pavel Řežábek. Průběh semináře řídil a moderoval Jan Mládek, předseda družstva FONTES RERUM.

Panelisté tak, jak hovořili na dané téma, vyjádřili zejména tyto názory a postřehy:
Česká republika zavedené euro nemá a nejbližší termín přijetí je přibližně rok 2015. Jako přípravy na zavedení eura byla zpracována jednotná strategie postupu již v roce 2003. Zúčastnění se shodli na názoru, že sám akt není pouze politickou záležitostí, ale i ekonomickou problematikou a působení obou těchto vlivů je přibližně stejně silné. Bylo konstatováno, že současná ekonomická krize vnesla do jednoznačného názoru na rychlost přijetí jednotné měny nová důležitá fakta, jako prvek určitého možného protikrizového opatření.

Zavedení eura jako společné měny má své důsledky: působení Evropské centrální banky, jejíž činnost je jednoznačně kladně hodnocena. Dále je to jednotná měnová politika, která je důležitá pro cenovou stabilitu. Problémem je fakt, že existuje sice jednotná politika, ale chybí jednotná fiskální politika, tj. rozhodování o základních fiskálních věcech se provádí na úrovni států a proto koordinace fiskální politiky byla v diskusi označena jako jedno z nejcitlivějších témat. V poslední době se objevuje určitá defenzivní rovina politiků i špičkových ekonomů, kteří argumentují predikcemi možnosti vzniku politické destabilizace v zemích eurozóny. Rozbor fungování eurozóny, jednotné měnové politiky, vývoje vnitřního obchodu v oblasti, významu euro jako zúčtovací měny, atd. bylo konstatováno, že euro obhájilo právo na existenci především z technického hlediska a že jasné pozitivní důkazy jsou však neprůkazné stejně jako existující pesimistické předpovědi.

Při otázce konvergence České republiky před vstupem do EU byla věnována značná pozornost hodnocení Maastrichtských kriterií a jejich účelnosti pro vyhodnocení přizpůsobení reálných ekonomik situaci a byl vysloven názor, že by měly být nahrazeny permanentním jednotně definovaným makroekonomickým rozborem situace v jednotlivých zemích. Jako země, které mají blízko k zemím eurozóny, byly označeny Česká republika, Maďarsko a Estonsko.

Efekty krátkodobého negativního vlivu krize vedou ke snaze urychlit přístupu České republiky k eurou. Při diskusi o reálném termínu přijetí byly uvedeny argumenty jako: dlouhodobé neplnění Maastrichtu. Do budoucna je třeba provádět solidní hospodářskou politiku a prosazovat odbornou diskusi o situaci. Bylo konstatováno, že datum přijetí není ani tak důležité, důležitá je stabilita ekonomiky a budoucí charakter evropské integrace.  Je důležité nešířit paniku, provádět důslednou analýzu situace a zavést permanentní diskusi o stavu české ekonomiky a vývoji v eurozóně.