Integrace Evropy je český národní zájem

Evropské hnutí v České Republice, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice organizovali panelovou diskusi na téma Integrace Evropy je český národní zájem, Devět let České republiky v Evropské unii, Vize a pozice České republiky v EU, která se konala dne 13. března 2013 od 17:00 do 19:00 hod v přednáškovém sále Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, České mládeže 8.Lektory panelové diskuse byli dva bývalí senátoři, kteří se dobře znají už ze Senátu ČR a sice Daniel Kroupa, místopředseda UEF a Edvard Outrata, místopředseda EH v ČR.

            Pan Kroupa uvedl diskusi představením Edvarda Outraty, jak na profesní, tak i na osobní úrovni a pan Outrata tak měl možnost zavzpomínat na situaci v Československu po válce a na první kroky v informačních technologiích na Ústavu matematických strojů stejně jako na první dojmy ze Statistického úřadu v Kanadě.

            Po představení a uvítaní tak již nic nebránilo tomu se vrhnout přímo na téma. Pan Outrata se věnoval otázkám jako, co je českým zájmem v Evropě a ve světě a proč integrovat Evropu. Vrátil se tak k základům vzniku spojené Evropy a sice k potřebě míru v Evropě a připomněl, že spojená Evropa byla založena za účelem míru a ne jak se dnes může zdát, za účelem prosperity a jakéhosi vnějšího projektování. Otázkou však ale dnes zůstává; co tedy s politickou integrací? Počala se integrace, kterou je potřeba dokončit nebo od ní odstoupit.

            Rovněž za velice důležitý považoval pan Outrata vztah mezi institucemi a démosem. Existuje evropský démos? „Pokud ne, tak budou existovat jen dohody na úrovni vlád … aby byla Evropa demokratická tak musí být založena na dému a pokud evropský démos není, tak pak Evropa nemůže být demokratická“. Instituce a démos mají k sobě obousměrný vztah a vznikají společně. Démos se snaží realizovat a zakládá instituce a instituce rozvíjí povědomí dému.

            Zmíněna byla i už mnohokrát opakovaná otázka suverenity států delegující pravomoci Bruselu. Pan Outrata však zdůraznil, že neomezenou suverenitu neměly státy nikdy, protože nikdy si nemohly dělat cokoliv chtěly. Zároveň také varoval před přílišnou posedlostí suverenitou, kdy za jediné období v českých dějinách, kdy byl náš stát skutečně suverénní, považuje období mezi lety 1918 – 1939 a právě po tomto období následovala léta velice těžká. „Suverenita tedy není zárukou bezpečnosti, ani možnosti ovlivňovat vztahy v rámci nějakého celku.“ A proto by mělo být českým zájmem, aby byla Evropa spojená v organizaci, kde bychom si měli hledat malé mechanismy, aby náš vliv byl silnější a zároveň mít a podporovat i lidi kteří se v systému umí pohybovat, umí s okolními státy dobře komunikovat a zvyšovat tak vliv České Republiky.